Přestože zákon ČSR z roku 1918 zakazuje používat šlechtické hodnosti a tituly, ministr zahraničí ČR Karel Schwarzenberg je dál svojí submisivní suitou titulován jako pan „kníže“. To by mi však na tomto bodrém monarchovi vadilo úplně nejmíň, pokud by v rytmu své dokonalé češtiny neztrácel i soudnost.

Zdá se, že Evropa konečně pochopila, že když už se nemůže zbavit muslimů, stačí ještě zvládnout líné východní Romy, včetně těch z Česka. Jako první se vzpamatovali Francouzi, kteří z celkového počtu více než 15 tisíc romských přistěhovalců jich už vyhostili na 200 ze sedmi plánovaných stovek do Rumunska a Bulharska.

Petr Nečas si za nemalou dobu svého působení v politice vysloužil řadu přezdívek. Nejvíce pochopitelně v době, kdy vystoupil z mocenského stínu. Sám sebe charakterizoval jako „starou dobrou konzervu“, média mu zpočátku přiřkla nálepku „Pan Slušný“, opozice mu říkala Fidel, ale nejvíce na něj sedí přezdívka „Petr Sedmilhář“. Proč?

Když jsem seděl na Mírově na pelesti postele v cele na doživotí s posledním českým odsouzencem k trestu smrti Zdeňkem Vocáskem, nenapadlo by mě, že by ze stejné cely mohl někdo někdy uprchnout. Mříž v okně, pak pár desítek metrů k vysoké zdi a pak skoro propast do lesa. A natáčel jsem si rozhovor o tom, jak byl Vocásek nevinný, jak vraždili úplně jiní lidé. Dodnes mám kazetu i jeho deník a trestní spis.