Orientační běh je tím druhem sportu, ve kterém se jedinec snaží dostat v co nejkratším čase z bodu A do bodu B (v případě úspěchu následně i do dalších bodů), přičemž za pomoci mapy a buzoly bloudí lesem, často s pláčem na krajíčku.

Když se řekne „píď“, každý si vybaví jednotku délky – vzdálenost palce a malíčku roztažené ruky. Nicméně pojem píď v přeneseném významu používají mnohdy i čeští politici, především ve spojení se slovem „ústupek“. Zda-li pak víte, kdo jej v poslední době používal nejčastěji?

Když jsem psal tento epigram, chtěl jsem především upozornit na zvláštní ironii, kdy Petr Nečas dostal nelichotivou přezdívku za své obstrukční proslovy ve sněmovně délkou ne nepodobné projevům slavného revolucionáře a zároveň se tento specialista ODS na sociální věci stal záhy volebním lídrem strany děsící se síly levice a snažící se jí za každou cenu odebrat hlasy. Tehdy jsem ještě netušil, že čachry se zakládáním účelových stran dosáhnou takového úspěchu, že způsobí menší parlamentní revoluci a skutečně donutí mnohé politické dinosaury odejít, aby se jeden z nich, přezdívaný Fidel, stal nejpravděpodobnějším příštím premiérem.

Nerad bych, aby někdo ze čtenářů nabyl dojmu, že jsem si na Cyrila zasedl. Naopak to býval můj oblíbený lidovec a málem bych jej po očištění strany od Kalouskova odpadu volil. Tedy pokud by KDU-ČSL neseděla snad ve všech vládách, ať již byla u moci levice či pravice a vždy po výměně se nechovala, jako by se předchozího vládnutí ani neúčastnila.