Zkouška
Pokud máte čerstvě za sebou nebo právě prožíváte zkouškové období, bude pro Vás obsah této Augustovy roky staré povídky velmi aktuální. Pokud nepobaví, tak alespoň může dobře ukázat, že motto "tak trochu jinak" hlava Splatu zdaleka neaplikuje jen na publikaci.
„Dobrý den, posaďte se a podejte mi index.“
„Á, bonzáka chcete! No, jak je ctěná libost.“
„Co, prosím?“
„Index, přece. To je latinsky práskač.“
„Aha. Ehm…jak tak hledím do toho…vašeho práskače, jak říkáte. Vidím tam nějaká divná písmenka. Co je to?“
„Myslíte tohle? Ach k tomu jsem přišel tak…víte tady na univerzitě je to samý doktor, docent, profesor, kandidát věd a já žádný titul nemám. Bylo mi z toho smutno a tak jsem se koukl po svém životě, co by v něm stálo za zvěčnění.“
„Chápu, takže to písmenko b. znamená…“
„Branec, b – jako branec. Mé odvody byly úžasně dobrodružná záležitost. O tom jsem vám nevyprávěl?“
„A dp.? Musím se přiznat, že žádný takový titul neznám.“
„Tomu se ani nedivím. Bez urážky, nevypadáte na to. Diplom za plavání to je. Získal jsem jej ještě na základce. Balil jsem tehdy plavčíci. Zlí jazykové tehdy tvrdili, že mi ho dala, aby se mě zbavila. Já jsem jim pochopitelně nevěřil. Vždyť co jiného by jí tak mohlo zaimponovat jako můj plavecký výkon. Dokonce mi řekla, že do bazénu už dál ani nemusím chodit.“
„A copak jste ještě vyhrál?“ zeptal se profesor takticky šátrajíce po telefonním čísle na kolegyni přednášející psychologii. Ještě měl v paměti případ, kdy student napadl zkoušejícího basebalovou pálkou a nechtěl nic riskovat.
„Soutěž o nejkrásnější mužské nohy internátu mého bývalého gymnázia. Ach to byly zlaté časy na střední. Vyhrával jsem tehdy skoro všechno, tedy krom matematické olympiády a soutěž o nejdelší přirození. A to jen proto, že přeměřování nemohlo být oficiální, jelikož jeden spolužák spolkl pravítko. Ale abych se vrátil k těm nejhezčím nohám, přizvali jsme tehdy dokonce učňáky z druhého patra, ale těm se tehdy říkalo chlupáči, takže pochopitelně neměli prakticky žádnou šanci ohrozit mou pozici jasného favorita.“
„A vyhrál jste něco?“
„Samozřejmě, první cenou byl bublifuk. Ještě ho doma mám. Je skvělý, ale bohužel na něm nejde vyfouknout Mickymouse.“
„Co prosím?“
„Mickeymouse, bublina s ušima.“
„Aha, to jsem nevěděl.“
„Pochopitelně, nejste totiž ten typ, co by foukal Mickeymouse. To se na člověku pozná.“
„Mám pro vás návrh.“
„Slyším a poslouchám.“
„Když vám napíši jedničku, neprobodnete mě nožem, že ne?“
„Ale samozřejmě, že ne. Kdy vás tohle proboha napadlo?“
„Hned po tom Mickeymousovi.“
Kéž by to tak chodilo i ve
Kéž by to tak chodilo i ve skutečnosti:-)) I když, já žádnou soutěž o nejhezčí nohy nevyhrála:-D
RE: Veber
To je škoda. Ty by sis to rozhodně tzasloužila. Přinejmenším za nejkrásnější zadeček.;)