Zase se šije pouze z nejistoty
Následující báseň se vztahuje k atmosféře typické pro konce století. Od středověku snad nebylo přelomu letopočtu, aby se neočekával příchod Antikrista, aby příchod nového století nebyl zahalen do ponurého očekávání apokalypsy a konce světa.
Nejinak je tomu na počátku 21. století. Vyrojila se řada věrozvěstů, kteří ohlašují konec světa a jen oni mají zaručený recept na spásu, samozřejmě jen pro hrstku vyvolených.
Přejít tyto excesy s lehkým úsměvem či zamáčklou slzou by ale nebylo adekvátní reakcí. Něco se jistě děje. Konec světa se čekal i na počátku století 20. a přišly dvě světové války a po nich válka studená, kdy byla ve vzduchu hrozba jaderného konfliktu.
Stabilní situace není na mezinárodním poli ani dnes. Naopak. Svět se otřásá sociálním napětím, a to v oblastech Blízkého a Středního východu, v severoafrických zemích a v Evropě to pomalu o to nebezpečněji vře. Povstání sílí i v Číně, současném tahounovi "státního kapitalismu". Velmi vyhrocená je situace i v USA.
Objevují se nová onemocnění, přírodní katastrofy jsou poměrně časté a ničivé. Mnoho lidí na světě je deprivovaných, že jejich slovo nemá žádnou váhu a že nemají v nikom a nikde oporu. Je patrná deziluze, je znát, že mnoha lidem chybí stabilní hodnotový systém, kterému by mohli věřit.
V takovéto době jsou lidé snadno zneužitelní a náchylní k negaci. Takže se někteří tragicky upínají ke konci světa jako ke své spáse.
Věřím, že svět má naději. Ale je to na nás na všech a nejhorší je rezignace. To by pak opravdu byl konec.
Z nebes se snesly houfy mrtvých ptáků,
voda se slila v neúprosný val:
Jedni hned berou Boha do zobáků,
hříchy svých bližních, na něž mají čáku,
sčítají rychle – vždyť se blíží král.
Ledy se vzňaly ohněm žhavých loučí,
něco se hnulo, možná celá zem,
vědci se snaží (hrozbu nevyloučí)
vysvětlit úkaz těm, kteří se loučí
s pozemským bytím, stojí před srázem.
Pro jedny je vše znakem antikrista,
někdo zas věří, že snad spasí svět,
jenom jedna věc bude zatím jistá,
něco se děje, dějiny se z místa
pohnuly tempem, aniž trefí zpět.
Opět jeden kyv změnil lidem trasu,
zadrhla kolo – a s ním celý stroj.
Je to zvláštní vklad dějin do zápasu,
kde chudí plní nejbohatším kasu
a Múzy šetří slova na výzbroj.
Zase se šije pouze z nejistoty
(na látku není), ve švech chybí steh.
Kůže se sedře někde mezi ploty,
co jedni brousí, tomu druzí hroty
tupí a mlčí – mlčí ve svých zdech…
eA
Zase se šije pouze z nejistoty