A pak, že za 49 už nic dobrého nevyjde ...
[* 2010/a-pak-ze-za-49-uz-nic-dobreho-nevyjde_00.png <]
**Pokud sledujete a kupujete DVD z trafiky, určitě Vaší pozornosti, respektive Vaší peněžence, neunikla jedna zásadní věc. Cena placek migruje a tak nějak všeobecně se spíš zvedá na 69 a 99 korun za kus ... až by kdekdo začal říkat a tvrdit, že už jsou pošetky za původních 49 skoro vyhynulé a vymřelé, nic dobrého už tam nevychází. Ale pozor!** Když jsme tu naposledy měli nějaký ten přesun či změnu vydání DVDček, co na stánky posílá Eusebius, vesele moc nebylo. Tehdy zrovna měla vyjít v úterní edici „Super film“ „Noc v Roxbury“, chystalo se k tomu ještě „Mládí v trapu“, ale edice šla záhy k ledu a tyhle tituly se do pátečního „Filmu týdne“ nepřesunuly. A teď je tu pro změnu tahle změna ve vydání jednoho kousku v té edici „Film týdne“ … netuším a nedovedu + zároveň nebudu soudit jaký asi kvalitativně snímek „Krása na scéně“ je, protože jsem jej neviděl. Když se podíváte na zadní stranu těch pátečních pošetek od Eusebiusu, uvidíte tam další tři filmy, co v blízké době vyjdou, i s konkrétními daty. 18. června měla takhle vyjít již zmíněná „Krása“, ale místo ní se nakonec objevil na pultech a v regálech **„Babel“**. V prvé řadě, řekněme si, že je pod snímkem režijně podepsaný **Alejandro González Iñárritu**. Režisér, co nejdříve k filmům skládal hudbu (v rozmezí let 1988 - 1990 má na triku takto hudebně šest mexických filmů), a pak si, když přeskočíme několik pár let, krátce po odchodu z televize, kde dělal producenta, založil vlastní společnost „Zeta Films“. V tu chvíli začíná cvičit. Cvičit sám sebe na reklamním poli, což je pro něj přípravou pro budoucí vlastní film tvorbu. Celovečerně jako první Iñárritu servíruje příběhově propletenou mozaiku **„Amores Perros“** (u nás vedenou ještě s přízviskem, že „Láska je kurva“). Hned na startu, než sám snímek vůbec začne, se objeví titulek, že během tohoto natáčení nebylo zraněno ani jedno zvíře. Však, neukazuje se to tu jen tak, protože se podíváme do prostředí krvavých psích zápasů a ... a to by bylo samozřejmě velmi zcestné, tvrdit tu, že je „Amores“ filmem „jen“ o psích zápasech. Ten jeden příběh o mladíkovi, co se svým psem začne chodit na zápasy, protože ty slušně sypou a on peníze nutně potřebuje, je jen jedním ze tří, které dohromady v jeden protne osudová dopravní nehoda. U čísla tři pak přeci jen zůstaneme, i když se posuneme o tři roky kupředu, kdy se ukazuje režisérův druhý počin, **„21 gramů“** (rok 2003). Sledujeme tu tři páry, pár první – to je nemocný profesor z univerzity (Sean Penn), co čeká na transplantaci srdce, zatímco se jeho žena, díky umělému oplodnění, snaží počít jeho dítě. Pár druhý, ten se z tria jeví jako ten nejvíce harmonický. Cristine (Naomi Watts) má milujícího manžela a dvě malé dcerky. Zajištěné a spokojené rodinné žití. Naopak, s rodinou spokojeností a zázemím, je na tom nejhůře rodina třetí. Výčtem osob tu máme tátu, bývalého trestance Jacka (Benicio del Toro), jeho ženu Marianne (Melissa Leo) a rovněž i dvě děti. Každý z těch párů si žije v takřka úplně jiném světě, ale na základě opětovné tragédie se jejich osudy protnou. A právě nakonec, máme tu pomyslné zakončení této mozaikové trilogie v podobě „Babelu“, co se ukázal v roce 2006. Pro změnu tu jsou vyprávěny příběhy rovnou čtyři, co se odehrávají paralelně napříč světem (přesněji v Maroku, Mexiku a Japonsku). Tu máte manželské duo Američanů (Brad Pitt a Cate Blanchett), co zrovna cestuje po Maroku a svůj zájezd si ve finále neplánovaně prodlouží, pak zase chůvu, co spěchá na svatbu příbuzných do Mexika, a když už jsem tu zmínil i to Japonsko, tak právě tam přebývá a žije mladá hluchoněmá dívka, která aktuálně trpí nemalými psychickými problémy. Ty pramení ze sebevraždy její matky a odcizené (ne)komunikace se svým otcem. A říkal jsem „příběhy čtyři“? Dobře, tak ještě ten poslední. Točí se okolo dvou synků jednoho marockého pastýře, který jim zrovna do rukou svěřil loveckou pušku, když měli jít hlídat ovce. No a samozřejmě … samozřejmě víc už nic, ani hlásku, neprozrazujme zbytečně.
**Pokud sledujete a kupujete DVD z trafiky, určitě Vaší pozornosti, respektive Vaší peněžence, neunikla jedna zásadní věc. Cena placek migruje a tak nějak všeobecně se spíš zvedá na 69 a 99 korun za kus ... až by kdekdo začal říkat a tvrdit, že už jsou pošetky za původních 49 skoro vyhynulé a vymřelé, nic dobrého už tam nevychází. Ale pozor!** Když jsme tu naposledy měli nějaký ten přesun či změnu vydání DVDček, co na stánky posílá Eusebius, vesele moc nebylo. Tehdy zrovna měla vyjít v úterní edici „Super film“ „Noc v Roxbury“, chystalo se k tomu ještě „Mládí v trapu“, ale edice šla záhy k ledu a tyhle tituly se do pátečního „Filmu týdne“ nepřesunuly. A teď je tu pro změnu tahle změna ve vydání jednoho kousku v té edici „Film týdne“ … netuším a nedovedu + zároveň nebudu soudit jaký asi kvalitativně snímek „Krása na scéně“ je, protože jsem jej neviděl. Když se podíváte na zadní stranu těch pátečních pošetek od Eusebiusu, uvidíte tam další tři filmy, co v blízké době vyjdou, i s konkrétními daty. 18. června měla takhle vyjít již zmíněná „Krása“, ale místo ní se nakonec objevil na pultech a v regálech **„Babel“**. V prvé řadě, řekněme si, že je pod snímkem režijně podepsaný **Alejandro González Iñárritu**. Režisér, co nejdříve k filmům skládal hudbu (v rozmezí let 1988 - 1990 má na triku takto hudebně šest mexických filmů), a pak si, když přeskočíme několik pár let, krátce po odchodu z televize, kde dělal producenta, založil vlastní společnost „Zeta Films“. V tu chvíli začíná cvičit. Cvičit sám sebe na reklamním poli, což je pro něj přípravou pro budoucí vlastní film tvorbu. Celovečerně jako první Iñárritu servíruje příběhově propletenou mozaiku **„Amores Perros“** (u nás vedenou ještě s přízviskem, že „Láska je kurva“). Hned na startu, než sám snímek vůbec začne, se objeví titulek, že během tohoto natáčení nebylo zraněno ani jedno zvíře. Však, neukazuje se to tu jen tak, protože se podíváme do prostředí krvavých psích zápasů a ... a to by bylo samozřejmě velmi zcestné, tvrdit tu, že je „Amores“ filmem „jen“ o psích zápasech. Ten jeden příběh o mladíkovi, co se svým psem začne chodit na zápasy, protože ty slušně sypou a on peníze nutně potřebuje, je jen jedním ze tří, které dohromady v jeden protne osudová dopravní nehoda. U čísla tři pak přeci jen zůstaneme, i když se posuneme o tři roky kupředu, kdy se ukazuje režisérův druhý počin, **„21 gramů“** (rok 2003). Sledujeme tu tři páry, pár první – to je nemocný profesor z univerzity (Sean Penn), co čeká na transplantaci srdce, zatímco se jeho žena, díky umělému oplodnění, snaží počít jeho dítě. Pár druhý, ten se z tria jeví jako ten nejvíce harmonický. Cristine (Naomi Watts) má milujícího manžela a dvě malé dcerky. Zajištěné a spokojené rodinné žití. Naopak, s rodinou spokojeností a zázemím, je na tom nejhůře rodina třetí. Výčtem osob tu máme tátu, bývalého trestance Jacka (Benicio del Toro), jeho ženu Marianne (Melissa Leo) a rovněž i dvě děti. Každý z těch párů si žije v takřka úplně jiném světě, ale na základě opětovné tragédie se jejich osudy protnou. A právě nakonec, máme tu pomyslné zakončení této mozaikové trilogie v podobě „Babelu“, co se ukázal v roce 2006. Pro změnu tu jsou vyprávěny příběhy rovnou čtyři, co se odehrávají paralelně napříč světem (přesněji v Maroku, Mexiku a Japonsku). Tu máte manželské duo Američanů (Brad Pitt a Cate Blanchett), co zrovna cestuje po Maroku a svůj zájezd si ve finále neplánovaně prodlouží, pak zase chůvu, co spěchá na svatbu příbuzných do Mexika, a když už jsem tu zmínil i to Japonsko, tak právě tam přebývá a žije mladá hluchoněmá dívka, která aktuálně trpí nemalými psychickými problémy. Ty pramení ze sebevraždy její matky a odcizené (ne)komunikace se svým otcem. A říkal jsem „příběhy čtyři“? Dobře, tak ještě ten poslední. Točí se okolo dvou synků jednoho marockého pastýře, který jim zrovna do rukou svěřil loveckou pušku, když měli jít hlídat ovce. No a samozřejmě … samozřejmě víc už nic, ani hlásku, neprozrazujme zbytečně.
Fotbal a Fotbal
RE: Fotbal