Klasici, tu máte jednu klasiku!
**Jako „kultovní“ se považuje kdeco, i když tomu tak většinou není, a kdeco je „cool“, i když to ve finále moc bezva není. Zkrátka, docela se těmito slovy poslední dobou plýtvá. Každopádně, nedáte mi pravý hák (nebo levý), zkrátka „do zubů!“, když „Zuřícího býka“ nazvu klasikou, že ne?** Tuhletu biografii boxerského šampióna ve střední váze (**s tváří Roberta De Nira**), kterou v roce 1980 natočil **Martin Scorsese**, najdete ve filmových žebříčcích, audiovizuálních kousků nejlepších, docela často. Nezřídka to řada lidí také považuje za Scorseseho nejlepší film. No já vím, Vy, co od něj máte nejradši třeba „Mafiány“, možná už argumentujete a bouříte tak, že by Vám hromy záviděly, ale to je prosté - neřekl jsem přeci „každý“. S tím nápadem natočit **film o Jacku La Mottovi** přišel sám De Niro, když si během natáčení dvojky „Kmotra“ přečetl boxerův životopis **„Zuřící býk: Můj příběh“**. Trvalo mu to ovšem nějaký ten rok navíc, než Martina přesvědčil o tom, že by to byl i dobrý materiál pro film. Scorsese totiž box v lásce moc neměl a navíc, po nedávno úspěšném prvním dílu „Rockyho“, nechtěl točit „další film o boxu“. Uvozovek si tentokrát všímejte pozorně, protože vážně by to bylo opravdu mimo, srovnávat tady „býka“ s „hřebcem“. V roce 1978, kdy se Martin málem předávkoval kokainem, za ním přišel na návštěvu do nemocnice De Niro a opětovně se mu zmínil o La Mottově vyprávění. Tentokrát už Martin souhlasil a sám zpětně potvrzuje, že to byl právě De Niro, kdo ho tímto návratem k práci udržel při životě. Černobílý příběh o boxerovi, který se celý kariérní život mlátí se soupeři v ringu, aniž by si uvědomoval, že je pro sebe největším soupeřem vlastně on sám, tento týden nastupuje do trafik. **„Zuřící býk“ vychází již tento pátek, 16. dubna, od Bontonfilmu za 69 korun.**