Kalousek u Jílkové
Ministr Kalousek měl možnost ukázat své umění obhájit své daňové reformy. V pořadu Michaely Jílkové Máte slovo zůstal ovšem daleko za svými nejlepšími výkony. Možná je to tím, že hájí neobhajitelné.
Ponechme stranou jeho vykrucování ohledně odpuštěné DPH za osobní automobily pro bohatší část živnostníků, ponechme stranou i jeho neobratnou obhajobu změn u zaměstnanců. Rozeberu pouze jednu část jeho odvodového systému, která jednoznačně ukazuje, že průběžný systém by byl životaschopný, pokud by stát správně nastavil výběr na důchod a výplaty důchodů u jedné skupiny obyvatel.
Deficit na průběžném účtu je způsoben neschopností nebo neochotou vybrat pojistné od živnostníků
Jaký vliv na důchodový systém má odlišná úprava výměry pojistného na sociální zabezpečení pro zaměstnance a OSVČ (osob samostatně výdělečně činných – živnostníků, podnikatelů, pracovníků na živnostenský list)?
Odlišný způsob výběru pojistného na sociální pojištění u OSVČ způsobuje každý rok výpadek v příjmech průběžného důchodového systému minimálně 40 mld. Kč. Systém vede k tomu, že OSVČ platící minimální pojistné vytěží ze sociálního systému o téměř milión korun více, než do něj vloží, ačkoliv mají v průměru vyšší příjmy než zaměstnanci.
Neřešení této deformace a z něho plynoucího deficitu účtu průběžného systému zneužívají pravicoví politici k argumentaci o nutnosti částečné privatizace penzí, podobně jako falešný argument o dramatickém propadu podílu produktivní a poproduktivní populace (nepoklesne na polovinu, jak tvrdí, ale v nejhorších letech pouze o 17%).
Jelikož nemám na přesné výpočty výpočetní a administrativní aparát, jakým disponuje MPSV, omezím se na přibližné odhady, ale i ty jsou dostatečně ilustrativní.
V ČR je přibližně 900 tis. OSVČ. Průměrný měsíční odvod zaměstnance na sociální pojištění činí orientačně 6930 Kč. Většina OSVČ (mezi 75-85 %) využívá minimální vyměřovací základ, díky jemuž odvádí cca 1800 Kč měsíčně. Přitom průměrný čistý měsíční příjem zaměstnanců je kolem 20 tis. Kč, zatímco u OSVČ (bez podnikatelů se zaměstnanci) je příjem o cca 5 tis. Kč vyšší. Tomu by odpovídal průměrný odvod na sociální pojištění 8600 Kč. To znamená, že minimálně 500, ale spíše 700 tis. osob platí na sociální pojištění o 6800 Kč méně než odpovídá jejich reálnému čistému příjmu.
Přepočteme–li tento rozdíl na celoroční celkový objem, dostáváme se k závratné sumě 40 mld. Kč.
Takže lze konstatovat, že celý deficit průběžného důchodového systému je způsoben tím, že stát neumí nebo nechce vybrat adekvátní pojistné od podnikatelů.
Pan ministr Kalousek argumentuje tím, že promítne nízké platby do výměry důchodů těchto osob. I tento argument lze snadno vyvrátit.
Nepůjde to ale bez trochu počítání. Pokud by OSVČ platil celý život měsíčně z minimálního vyměřovacího základu pojistné cca 1800 Kč, pak na starobní důchod připadá 1250 Kč měsíčně (zbytek na invalidní a pozůstalostní důchody). Platí-li pro jednoduchost 40 let a pobírá-li důchod 20 let, odpovídá tomu ekvivalentní výše důchodu 2500 Kč měsíčně. A ve skutečnosti? Takovému člověku bude vyměřen důchod ve výši 6000 Kč měsíčně! Takže OSVČ získá za 20 let pobírání důchodu dotaci v celkové výši 840 tis. Kč. Slušný výnos „solidárního“ systému pro lidi, kteří mají v průměru o 25% vyšší čistý příjem než zaměstnanci. Každá vložená koruna se OSVČ s minimálním pojistným vrátí jako 2,40 Kč. Pro zaměstnance vychází propočty následovně: odvod na starobní penze je 4850, čemuž by při poloviční době pobírání proti době odvádění odpovídal důchod ve výši 9700 Kč. U zaměstnanců tedy odvody celkem odpovídají průměrné budoucí výměře.
Díky odlišnému způsobu vyměřování pojistného a solidárnímu principu výpočtu výše důchodu je nejen tvořen deficit na účtu průběžného systému, ale dochází i k značné deformaci příspěvkové zásluhovosti v systému. Ze solidarity těží lidé, kteří to z příjmového hlediska nemají vůbec zapotřebí.
převzato ze http://rusy.blog.idnes.cz/
eA
pravicový populista
Takže to vypadá na klasické pravicově populistické praktiky za účelem okradení většiny pracujících občanů ve prospěch jedné skupiny - podnikatelů. Klasické v tom, že nejprve sami vytvoří problém a sami se pak prohlásí za jediné schopné ten problém řešit, přičemž vážnost situace řádně zveličí a strach lidí zneužijí k ještě tvrdšímu a bezohlednějšímu prosazování svých cílů.
živnostníkům se daří