Jsem deviant/ka a jsem na to hrdý/hrdá
Reakce na výroky Presidenta republiky Prof. Václava Klause a jeho vicekancléře Petra Hájka ze dne 5. srpna 2011.
Prof. Václavu Klausovi, Presidentu republiky, a jeho vicekancléři Petru Hájkovi
Vážení učení pánové,
jelikož sdílím obavy pana Presidenta všech občanů, Prof. Václava Klause, o svobodu slova v naší krásné zemi, rád bych přispěl svým skromným dílem k jejímu zachování, a reagoval na výroky Vás obou na adresu homosexuálně orientovaných osob větou:
ANO, JSEM DEVIANT A JSEM NA TO HRDÝ!
Ač nejsem homosexuálním aktivistou, nebo, chcete-li, homosexualistou, ale pouze občanem, který chce žít svůj život se stejnými právy a povinnostmi, jako ostatní, s opravdu velkou chutí bych sepsal širší polemiku i s Vašimi dalšími včerejšími výroky, které se mne osobně dotýkají, nicméně v dnešní vizuální době by ji jednak asi mnoho lidí nedočetlo do konce a za druhé nejsem v pozici, kdy bych si takovou časovou investici mohl dovolit. Nejsem totiž za sdělování svých názorů placen ani penězi svých spoluobčanů ani žádnými jinými a musím v první řadě hledět, jak si vydělat na chléb svůj vezdejší. Omezím se proto na rozbor slova, které jste oba dva použili při popisu i mojí osoby a mého způsobu života.
Tím slovem je DEVIACE.
Nemám v úmyslu se zde s Vámi přít o to, zda má toto slovo pozitivní, negativní či neutrální konotace, a jaké emoce v „obyčejných“ lidech vyvolává. Myslím si, že jsme všichni tři sdostatek inteligentní na to, abychom se o tom nemuseli bavit. Budu se teď proto chvíli tvářit, že Vám oběma věřím, že jste ono slůvko použili skutečně bez postranního úmyslu a jen a pouze v jeho původním smyslu, totiž jako slovíčko popisné a zcela neutrální. Připomeňme si tedy, odkud se vzalo. Všichni tři víme, že slovo DEVIACE má původ v Latině. Skládá se z předpony DE a ze slovního základu VIA. Znamená tedy v přesném překladu sejití s cesty, nebo chcete-li, odchylku od ní. Tolik k etymologii.
Ale o jaké cestě se tu bavíme? Z jaké, respektive s čí cesty jsem sešel? Kdo je podle Vás tím arbitrem elegantiarum, který určuje naše životní cesty? Je to Bůh, pane Hájku? A který Bůh? A i připustíme-li, jak si myslí další minorita občanů této země, že je to skutečně Bůh, kdo řídí naše cesty, jakým právem si právě Vy přisvojujete tu autoritu vykládat jeho vůli? Není snad Bůh dost mocný na to, aby mne řídil bez prostředníků? A dále, není základem pravicového vidění světa, ke kterému se oba dva se značnou vehemencí hlásíte, snad to, že každý jednotlivec je zodpovědný v první řadě sám za sebe a tedy i za svoji životní cestu? Jakým právem si, jako pravicoví politikové, osobujete tu autoritu říkat mě, svobodnému občanovi, jaká cesta je pro mne ta pravá? Je to můj život a moje cesta, kterou jsem se z nějakých důvodů, které nejsou předmětem tohoto sporu, vydal, a nejsem si vědom toho, že by Vás tato skutečnost jakkoliv krátila na Vašich právech (konec konců Vy, pane Hájku, jak jsem pochopil z Vašeho vyjádření v Parlamentních Listech, stejně nějaká lidská práva, výmysl to zlé obludy multikulturalismu, ožírající s chutí jakési kořeny, moc neuznáváte, že?). Tečka. Jediné, co nerespektuji, jsou VAŠE tradice. Ale tyto tradice či zásady jste přijali za vlastní VY, já ne. Chcete-li mi něco zakazovat, postavte to mimo zákon, pokud to dokážete.
Kdybych já měl tu odvahu hodnotit životní cesty svých bližních, nemyslíte si, že v mých očích může být deviantem, tedy tím, kdo sešel s cesty, kupříkladu latentní homosexuál, který se z nějakého, možná i dobrého důvodu rozhodl žít ve lži, svoji homosexuální orientaci tajit a pro lepší krytí ještě znepříjemňovat život těm, kteří měli více odvahy? V očích někoho dalšího může být deviantem ten, kdo v neděli jezdí do nákupního střediska místo do kostela nebo vice versa. Někdo vidí devianta v tom, kdo jí vepřové maso a v sobotu pracuje. A vrátíme-li se do sexuální polohy, jiný by zase mohl ze svého úhlu pohledu považovat za deviantní kupříkladu různé soutěže miss, na kterých se předvádějí téměř nahé, sotva zletilé dívky ve snaze získat si přízeň porotců, vesměs starších, movitých pánů, a zajistit si tak kariéru a různé výhody. Nemyslíte si, vážení učení pánové, že, s ohledem na výše řečené, je v jistém smyslu DEVIANTEM každý jeden z nás? Já si to to teď díky Vašim moudrým výrokům myslím, a proto opakuji to, co jsem řekl už na začátku.
JSEM DEVIANT A JSEM NA TO HRDÝ!
Děkuji, že jste vrátili slovu DEVIANT jeho původní neutrální význam!
V dokonalé úctě k úřadům, které zastáváte.
Vážení učení pánové,
jelikož sdílím obavy pana Presidenta všech občanů, Prof. Václava Klause, o svobodu slova v naší krásné zemi, rád bych přispěl svým skromným dílem k jejímu zachování, a reagoval na výroky Vás obou na adresu homosexuálně orientovaných osob větou:
ANO, JSEM DEVIANT A JSEM NA TO HRDÝ!
Ač nejsem homosexuálním aktivistou, nebo, chcete-li, homosexualistou, ale pouze občanem, který chce žít svůj život se stejnými právy a povinnostmi, jako ostatní, s opravdu velkou chutí bych sepsal širší polemiku i s Vašimi dalšími včerejšími výroky, které se mne osobně dotýkají, nicméně v dnešní vizuální době by ji jednak asi mnoho lidí nedočetlo do konce a za druhé nejsem v pozici, kdy bych si takovou časovou investici mohl dovolit. Nejsem totiž za sdělování svých názorů placen ani penězi svých spoluobčanů ani žádnými jinými a musím v první řadě hledět, jak si vydělat na chléb svůj vezdejší. Omezím se proto na rozbor slova, které jste oba dva použili při popisu i mojí osoby a mého způsobu života.
Tím slovem je DEVIACE.
Nemám v úmyslu se zde s Vámi přít o to, zda má toto slovo pozitivní, negativní či neutrální konotace, a jaké emoce v „obyčejných“ lidech vyvolává. Myslím si, že jsme všichni tři sdostatek inteligentní na to, abychom se o tom nemuseli bavit. Budu se teď proto chvíli tvářit, že Vám oběma věřím, že jste ono slůvko použili skutečně bez postranního úmyslu a jen a pouze v jeho původním smyslu, totiž jako slovíčko popisné a zcela neutrální. Připomeňme si tedy, odkud se vzalo. Všichni tři víme, že slovo DEVIACE má původ v Latině. Skládá se z předpony DE a ze slovního základu VIA. Znamená tedy v přesném překladu sejití s cesty, nebo chcete-li, odchylku od ní. Tolik k etymologii.
Ale o jaké cestě se tu bavíme? Z jaké, respektive s čí cesty jsem sešel? Kdo je podle Vás tím arbitrem elegantiarum, který určuje naše životní cesty? Je to Bůh, pane Hájku? A který Bůh? A i připustíme-li, jak si myslí další minorita občanů této země, že je to skutečně Bůh, kdo řídí naše cesty, jakým právem si právě Vy přisvojujete tu autoritu vykládat jeho vůli? Není snad Bůh dost mocný na to, aby mne řídil bez prostředníků? A dále, není základem pravicového vidění světa, ke kterému se oba dva se značnou vehemencí hlásíte, snad to, že každý jednotlivec je zodpovědný v první řadě sám za sebe a tedy i za svoji životní cestu? Jakým právem si, jako pravicoví politikové, osobujete tu autoritu říkat mě, svobodnému občanovi, jaká cesta je pro mne ta pravá? Je to můj život a moje cesta, kterou jsem se z nějakých důvodů, které nejsou předmětem tohoto sporu, vydal, a nejsem si vědom toho, že by Vás tato skutečnost jakkoliv krátila na Vašich právech (konec konců Vy, pane Hájku, jak jsem pochopil z Vašeho vyjádření v Parlamentních Listech, stejně nějaká lidská práva, výmysl to zlé obludy multikulturalismu, ožírající s chutí jakési kořeny, moc neuznáváte, že?). Tečka. Jediné, co nerespektuji, jsou VAŠE tradice. Ale tyto tradice či zásady jste přijali za vlastní VY, já ne. Chcete-li mi něco zakazovat, postavte to mimo zákon, pokud to dokážete.
Kdybych já měl tu odvahu hodnotit životní cesty svých bližních, nemyslíte si, že v mých očích může být deviantem, tedy tím, kdo sešel s cesty, kupříkladu latentní homosexuál, který se z nějakého, možná i dobrého důvodu rozhodl žít ve lži, svoji homosexuální orientaci tajit a pro lepší krytí ještě znepříjemňovat život těm, kteří měli více odvahy? V očích někoho dalšího může být deviantem ten, kdo v neděli jezdí do nákupního střediska místo do kostela nebo vice versa. Někdo vidí devianta v tom, kdo jí vepřové maso a v sobotu pracuje. A vrátíme-li se do sexuální polohy, jiný by zase mohl ze svého úhlu pohledu považovat za deviantní kupříkladu různé soutěže miss, na kterých se předvádějí téměř nahé, sotva zletilé dívky ve snaze získat si přízeň porotců, vesměs starších, movitých pánů, a zajistit si tak kariéru a různé výhody. Nemyslíte si, vážení učení pánové, že, s ohledem na výše řečené, je v jistém smyslu DEVIANTEM každý jeden z nás? Já si to to teď díky Vašim moudrým výrokům myslím, a proto opakuji to, co jsem řekl už na začátku.
JSEM DEVIANT A JSEM NA TO HRDÝ!
Děkuji, že jste vrátili slovu DEVIANT jeho původní neutrální význam!
V dokonalé úctě k úřadům, které zastáváte.
Toto prohlášení můžete rovněž podpořit na facebooku.
Text
už to vidím
RE: Martin Gross
V tom případě já Vám zase děkuji za to, že jste napsal tak rozumný text a založil na facebooku tu stránku. Doufám, že drobná propagace i zde dobré věci pomůže. Zvláště, když přinejmenším vedení redakce jsou tolerantní křesťané.