Důchodová reforma II. - současný stav - průběžný systém I. pilíř
Největší prostor mediální prezentace důchodové reformy je kromě DPH věnován vzniku II. pilíře. Pod rouškou této změny se odehrávají možná ještě zásadnější změny v I. pilíři. V této části seriálu zrekapituluji základní vlastnosti této složky důchodového systému.
I. pilíř je principielně nejpřirozenějším a nejlepším způsobem zajištění na stáří. Dokonce to přiznává i ministr financí pan Kalousek. Vychází totiž z myšlenky solidarizování odvěkého principu pomoci mladých starým, kteří už nejsou schopni práce a vlastního zajištění.
Díky postupnému "zespolečenšťování" tohoto principu se na národní úrovni všichni ekonomicky aktivní skládají na zajištění seniorů. Z tohoto důvodu je celkem opodstatněný výrazně solidární rozměr, tj. pouze dílčí závislost výše důchodu na dříve odvedených prostředcích. V době ekonomické aktivity se lidé na zajištění svých důchodců podílejí úměrně svým výdělečným možnostem a rozdělují to, co si "utrhli od huby" relativně rovnoměrně mezi důchodce (více charakter daně než pojištění).
S rostoucím kultem individuálního bohatství se zvyšovalo vnímání sociálních odvodů jako něčeho, čím si člověk předplácí svůj vlastní důchod. Ačkoliv veškeré vybrané prostředky byly obratem vyplaceny (rozděleny) důchodcům.
Pro zajištění správné funkce průběžného systému jsou nezbytné dva neoddělitelné předpoklady: odvody ekonomicky aktivní generace na zajištění života generace předchozí a vychování nové, dostatečně silné generace, která bude ze svých příjmů oddělovat ve prospěch svých starých rodičů. Nejsou-li odvody ekonomicky aktivní generace důchodcům, systém se zhroutí. Nejsou-li děti, systém se zhroutí. Oba tyto základní předpoklady průběžného systému jsou naprosto rovnocenné. Ovšem do výměry důchodů se rovnocenně nepromítají.
Pro ilustraci:
Člověk, který přispěje odvody do systému čtvrtinu průměru, dostane přibližně zpět cca dvojnásobek toho, co vložil.
Člověk, který přispěje odvody do systému 2x více než je průměr, dostane přibližně polovinu toho, co vložil.
Člověk, který přispěje do systému výchovou nové generace čtvrtinou průměru (tj. bezdětný díky daňovým transferům), obdrží ze systému 4x více, než do nové generace vložil
Člověk, který přispěje do systému výchovou nové generace dvojnásobkem průměru, dostane jednu třetinu toho, co do systému dětmi vložil (je-li žena, muž čtvrtinu).
Podstatné u I. pilíře jsou následující parametry:
1) Průběžnost - vybrané prostředky jsou ihned vyplaceny důchodcům
2) Systém je solidární ve dvou směrech - lidé s většími příjmy přispívají více než zpět obdrží a lidé, kteří se na výchově dětí podíleli méně a nepřímo pouze přes daňové transfery, obdrží stejný důchod jako ti, kteří novou generaci přímo vychovávali.
3) Důchod se vyměřuje na základě úrovně mezd v době vyměření důchodu. Předchozí příjmy jsou přepočteny tak, aby v reálné hodnotě odpovídaly dnešním mzdám. To má poměrně významný vliv na vazbu důchodu a životní úrovně populace. U fondového systému se ve výši důchodu ve skutečnosti projevuje celá historie po dobu spoření. U průběžného systému je důchod odvozen od aktuální životní úrovně populace.
4) Výplaty se provádějí výhradně doživotní valorizovanou anuitou.
5) Výše důchodu je regulována řadou tzv. parametrů, mezi něž patří např. věk odchodu do důchodu, výpočtový vzorec výměry důchodu, rozhodné období, ze kterého se důchod vypočítává, minimální doba pojištění, zastropení pojištění, tzv, náhradní doby pojištění a vyloučené doby pro stanovení vyměřovacího základu.
6) Náš průběžný systém obsahuje řadu prvků, které snižují vazbu mezi odvedenými penězi a vyměřeným důchodem. K hlavním patří tzv. náhradní doby pojištění, které jsou započítávány do doby, po kterou je šlověk pojištěn, ačkoliv pojistné neplatí. Tato doba pak vstupuje do výpočtu důchodu. Jedná se zejména o dobu studia, péče o malé dítě, dobu nezaměstnanosti apod. Např. na ženu pečující o dítě se pohlíží, jako by v době péče odváděla do systému prostředky odpovídající jejímu průměrnému platu v době ekonomické aktivity. Tento prvek je posledním, který v systému zůstal jako zohlednění výchovy nové generace, nicméně jeho efekt je ve srovnání s důležitostí a nepostradatelností výchovy nové generace velmi malý.
Z hlediska dnešního důchodového systému je tedy nejvhodnější strategie nemít děti a ušetřené peníze si dávat stranou na vlastní důchod, protože o státní důchod bezdětného se postarají děti jiných rodičů.
Vážené čtenářky a čtenáře vyzývám, aby využili diskusi jak na otázky, ale i na zpřesnění uvedených informací, vlastní pohled na problematiku. Zkusme se držet té části důchodového systému, který je v článku, na další dojde.
převzato z http://rusy.blog.idnes.cz/
eA
jinými slovy
Jinými slovy je první pilíř přirozenější, praktičtější, stabilnější a hlavně při určité modifikaci trvale udržitelné řešení. Ten kdo chce a má na to, si může již nyní spořit v rámci třetího pilíře. Ten druhý je tedy zcela zbytečný a to nám jej ještě knížecí dráb chce vnutit.