Již asi před rokem jsme si v redakci říkali, že čtenáři (tedy Vy) mají právo vědět, kdo vlastně všechnu tuhle srandu (tedy Splat) pro ně dělá, i kdyby je to nezajímalo. Od nápadu k realizaci však vede dlouhá cesta a trnitá cesta (zvláště v tomto případě) a proto se s prvním ze série rozhovorů s lidmi, kteří za Vámi (doufejme) oblíbeným magazínem stojí, můžete setkat až nyní. První na řadu přišel náš skromný admin, technik a korektor eMko.

1. Vzhledem k tomu, že Tě většina čtenářů Splatu ještě příliš nezná, tak začneme od úplných základů. Proč eMko?
Tahle přezdívka vznikla ještě na střední škole, kdy nás ve třídě bylo více stejného jména. No a trochu se rozmohlo to, že pokud jméno i příjmení člověka začíná na stejné písmeno, tak se danému člověku říkalo právě tímto písmenem. Já mám štěstí, že jsem vychytal zrovna to nejhezčí písmenko z abecedy :-) .

2. Já mám sice raději A, ale jak se moudře píše v Babičce Boženy Němcové „Proti gustu žádný dišputát.“ Prozradíš čtenářům více o svém jméně a příjmení než to první písmeno?
V jednom mém starším článku je uvedeno, že křestním jménem jsem Martin. Avšak na internetu bych rád zůstal prostě „eMko“ a svou identitu nezveřejňoval – ostatně to, jak se jmenuji, neví ani většina mých spolužáků :-) .

3. Tak to máš podobně jako já.:-D Máš nějaký speciální důvod takto striktně oddělovat svou občanskou a internetovou identitu?
No, nevím, jestli je to zrovna nějak speciální důvod, ale myslím si, že mám prostě právo na soukromí. Nikdy nevíš, kdo si info o tobě může na internetu přečíst.

4. Chápu. Nejsi jediný, kdo je ve Splatu trochu uzavřený. Nejsme asi ten typ lidí, co si vytvoří profil na lidé.cz a odkazy rozhazují všude po webu. Když k nám však tak hezky zapadáš, myslím, že je pravý čas se zeptat, jak jsi se do Splatu dostal.
Tak tohle bylo ještě za dob splatařského působení dejva608 (nynější rufuss – pozn. Augustus), který poslal Noxovi můj fejetonek, za který mne málem vyrazili od maturity. Teď již bohužel na tvorbu není moc čas a dělám tu spíše admina než fejetonistu.

5. A do budoucna by ses viděl raději jak?
Určitě spíš jako pisatel, neboť psaní bylo tím, co mne do Splatu přivedlo. Avšak věci se mají trochu jinak ;-) .

6. Tak to již v životě chodí. Litoval jsi někdy svého rozhodnutí angažovat se ve Splatu?
Ne, měl bych? :-) Mně je ve Splatu dobře, nemohu si na nic stěžovat, tudíž důvod k lítosti či odchodu nemám (kéž by to tak bylo všude ;-) ).

7. Podle mne nikoli a my také ne. Jsme rádi, že Tě tu máme. Mimochodem jsi z nás zatím jediný, kdo bude mít na práci s počítačem školu. Cítíš se jako ajťák?
To je těžké. Někdy ano, někdy nikoliv. Viděl jsi britský seriál IT Crowd (= „Ajťáci“)? Občas se s hlavními hrdiny ztotožňuji, občas o iťácích mluvím ve 3. osobě množného čísla… To, že se aktivně věnuji sportu (párový tanec) či rád chodím do přírody, ze mě dělá absolutně non-IT člověka (No? Které iťák umí po tmě naplnit petrolejku, dát do ní knot a posvítit si? Anebo spíš: které iťák ví, co je petrolejka?), avšak některé situace ze mě zase dělají člověka, který přemýšlí pouze v jedničkách a nulách. Za všechny třeba jedna trapárna, kdy jsem jel na Vánoce domů, ovšem nabíječka na telefon se přijet neobtěžovala. Což bylo nemilé, neb jsem 2× potřeboval vstát brzy a baterka v mobilu nevydrží věčně, že ano. Tak jsem použil notebook jako budík, což by většinu lidí asi nenapadlo.

8. Viděl, dnes již je to takřka povinnost, ale zpět k Tobě. Máš spoustu na ajťáky netradičních zájmů, můžeš nám k nim něco povědět?
Tak ryze ne-iťácký zájem, na který padlo asi největší množství potu, je jistojistě klasický párový tanec. Ač tanec někdo může považovat za vznešené umění, párové tancování, pokud se tomu chce člověk věnovat více než jen v tanečních, je řehole a sport jako každý jiný (včetně toho, že tě trenér buzeruje a shazuje na úkor svých protekčních párů – toho jsem si poslední dobou užil až až). Další mou odlišností od většiny IT populace je pozitivní vztah k přírodě – ať již se bavíme o cyklistice, kanoistice, lyžování či jen túrách. S mojí rodnou hroudou souvisí i to, že tak trochu fušuji do řemesla historickým šermířům. Pak možná stojí za zmínku kytara … víš jak – někteří vysokoškoláci mají holky a trénují výrobu dětí, já mám španělku a hraju si (a kdo si hraje, nezlobí) (teď jsem po úraze přes 2 měsíce nemohl chodit, tak jsem se do hudby pustil trochu vážněji).

9. Co si mám představit pod pojmem „vážněji“?
To znamená, že jsem se začal zajímat o teorii hry na kytaru i vlastně o teorii hudby obecně (nechodím nikam do hudebky; literatury je na toto dosti). Což mne začalo odlišovat od většiny „normálních“ kytaristů, u kterých je běžné, že nějaký song nejsou schopni zahrát, pokud jim člověk až pod nos nenaservíruje akordy či nejsou do ní schopni zahrát sólo, pokud jim nedáš tabulaturu. Možná se budeš zlobit, ale takovýchto kytaristů, kteří znají pár akordů, několik rytmů a řežou trsátkem do strun, je opravdu většina. Občas jsem se i divil, jak moc je hudba podobná matematice :-) .

10. Možná Tě překvapím, ale nebudu se vůbec zlobit ani divit. O hudbě i kytaristech totiž něco málo vím. Teď se však bavíme o Tobě. Evidentně jsi nadaný člověk se širokým spektrem časově poměrně dost náročných zájmů. Jak to všechno stíháš?
Dá se to. Sice ne na vše mám tolik času, kolik bych chtěl, a tu a tam je něco potřeba vypustit, ale nemám nijak zásadní problém. Podle mne je všechno pouze o tom správně si určit priority a hlavně – i nepříjemným věcem dát tolik času, kolik si zaslouží.

11. To je bezesporu velmi užitečná schopnost, kterou by potřebovali mnozí. Máš nějaké motto nebo životní filosofii?
Tak životní filosofie by byla asi na delší vyprávění a jednoznačné motto … ani nevím, jestli nějaké mám. Nejsem člověk, který by žil podle hesel. Ale když už, tak mohu zmínit takové jedno „moudro“, se kterým se občas ztotožňuji:

* Žít bezstarostný život a být věčně vysmátý, to je možné … za zdmi kláštera, kde se pěstuje indické konopí.

Závěr je asi ten, že v životě jsou chvíle dobré a chvíle špatné – z těch dobrých bychom se měli radovat a z těch horších poučit.

12. Šikovné moudro. Označil by ses za šťastného nebo spokojeného člověka?
Šťastný … asi jak v čem, víceméně ano. Na jednu stranu v mnohém jsem velmi šťastný, na druhou jsou věci, které nemám a hodně mi chybí (ale jsou to věci, které se za peníze pořídit nedají). To máme myslím si všichni společné – málokdo má všechno, co by chtěl. A jestli jsem spokojený, to souvisí s tím štěstím. Obecně se dá říci, že moc důvodů k nespokojenosti nemám (i když – najdou se).

13. Šalamounská odpověď. Předpokládám, že, co konkrétně Ti chybí a nechybí, zde rozebírat nechceš. Přejdu proto raději rovnou k tomu, zda nechceš našim čtenářům něco vzkázat.
Předpokládáš správně. A jestli bych chtěl něco vzkázat? Možná jen vyjádřit přání, ať se našim čtenářům na Splatu líbí a pokud jim padne do oka nějaký článek, ať o něm řeknou svým známým.

To je, doufám, přáním nás všech v redakci. Děkuji Ti za rozhovor.