Vegetarián
Všechno, co jste kdy slyšeli o vegetariánech, nemusí být nutně pravdou.
Neobávají se, že budou pohřbeni do masového hrobu, neodsuzují sexuální praktiky sado-maso, neignorují masmedia a ani období vlády T.G.M. nenazývají dobou temna.
Vesměs jsou to lidé plaší až ostýchaví. Čtou naučné knihy, mají podivínské koníčky a při rozhovoru, v nesrozumitelně košatých souvětích, užívají zhusta cizích slov, aby tak nenápadně demonstrovali svoji intelektuální převahu.
Bylo mi souzeno seznámit se s jedním z nich už při nástupu do mého prvního zaměstnání. Jmenoval se Vlášek, nikdo mu však neřekl jinak než Vlašáku. Svojí tělesnou konstitucí a zbarvením pokožky odpovídal obecné představě o vzhledu mimozemšťana. Podezření ve mně vzbudil již dotazem na mé sociální, organizační a technické schopnosti a zda mám s sebou "Orákulum Víté" či co. Já bloud jsem si připravil pouze životopis. Na nějakou dobu se pak stal mým kolegou a přítelem.
Nutno říci, že nepatřil k militantní větvi vegetariánů, ale spíše k té záškodnicky nahlodávající. Jediným jeho radikálním činem bylo odmítnutí podpisu petice za záchranu ohrožené lokality výskytu Rosnatky okrouhlolisté. O této rostlině se totiž domníval, že její
stravovací návyky jsou v rozporu s jeho přesvědčením.
I v parném létě nosil tričko s rolákem. Byv vášnivým cyklistou, vyhrnoval si vždy před cestou límec těsně k očím, aby při rychlé jízdě nepolknul zbloudilou mouchu. Blížil-li se, takto ustrojen, k bance či poště, vyvolával nežádoucí pozornost členů ochranky. Většinu přivolaných policistů však oslovoval už křestními jmény a vyměňoval si s nimi recepty na bezmasé pokrmy. Někdy v policejním doprovodu přijížděl i do práce.
Každé ráno pečlivě prolistoval svůj salátový sendvič v obavách z pozření omylem zapečeného švába či plže hodujícího na nedbale opláchnutém lupení. Jablko si umyl teplou vodou a mýdlem, neboť si nebyl zcela jistý, zda kvasinky a bakterie nejsou živočišného původu. Při pohledu na moji kávu a bůčkovou roládu se trpce pousmál a začal mě nenásilnou formou vzdělávat.
Z našich rozhovorů, respektive z jeho monologů, získal jsem mnohá ponaučení pro svůj příští života běh. Například domněnka, že člověk je všežravec nebo dokonce masožravec, je pouze rozšířeným omylem. Mnohem blíž máme k býložravcům, ať jde o zuby, kyselost žaludku nebo trávicí trakt. Moji otázku, jak mohly bez úhony přežít generace Inuitů, kteří neviděli rostlinu ani ve snu, nepovažoval za hodnou odpovědi.
Po mnoha letech, obědvaje v restauraci, zaslechnul jsem za sebou povědomý hlas. Letmý pohled vzad a musel jsem se píchnout vidličkou do stehna, abych se ujistil že nesním. Bývalý kolega Vlášek! Tlusťoučký, růžolící, rozšafně obluzoval téměř stokilovou slečnu přisprostlou historkou, vyprávěnou holými větami, jež prokládal mocnými doušky piva a obrovskými sousty třičtvrtěkilového hovězího stejku.
Znechuceně jsem odsunul svůj zelný salát s mrkví a přistoupil jsem k jejich stolu.
" Vlašáku! Ty parchante! Takový léta mi tvrdíš, jakej si vegetarián a teď ?
Žereš tady bez uzardění dobrou půlku mrtvý krávy! "
"Jéžiš nazdáár Květoň!
Magdi, to je Květoň. No to ucho...
Květoň, ser na to! Víš co je dnes za den?
Dneska je pátek.
A to my vegetariáni máme půst! "
eM
odzbrojující závěr
Bavil jsem se již v průběhu čtení, ale závěr mne vyloženě dostal, což se mi dnes již moc často nestává.
závěr
Díky Květoni!