Tři Sestry - Lázničky
[* 2010/sestry-laznicky_00.jpg <]
**Nevzpomenu si již, kde jsem to četl, ale v jedné recenzi na nějakou starší desku Tří sester jsem narazil na „zajímavý“ postřeh a to, že dobrou desku Tři Sestry natočí tu, která je lichá v pořadí (nebo sudá? No opravdu si to již nepamatuji). V pětadvacetileté historii této kapely se již nestíhám orientovat, zda aktuální Lázničky jsou liché či sudé, ale každopádně je to docela fajn deska.** „Každá další deska, je však ještě víc než hezká, nic nového pod sluncem, my to takhle chcem“. Tak zpívá Lou Fanánek Hagen v titulní písničce „V pekle nebo v ráji“ a já mu s lehkým úsměvem musím dát za pravdu. Jak už jsem přiznal na začátku, rozhodně nepočítám kolikátá v pořadí aktuální deska Lázničky je, přestal jsem se v tom orientovat takřka po desce Průša se vrací, což už je více jak deset let a pak jsem se již k novým albům vracel velice sporadicky. Nic novýho pod sluncem u Tří sester už není několik let a obávaný Soubor kreténů na tom pravda nemá důvod co měnit. Stále tu není nouze o legraci, kterou tu zajišťuje textařský guru Fanánek a, i když jsem se u šestnáctky písniček rozhodně neválel smíchy po zemi, tak jako tomu bylo u již zmíněného Průša se vrací, Lázničky mě docela pobavily. Především se mi líbí textová obyčejnost, která se nesnaží nic řešit, netahá se do politiky, ani neřeší problémy, kterých má každý víc než dost. Zkrátka uvolněná zábava, kde chlast teče proudem, jen to někdy vypadá na příliš okatou reklamu, tak jako tomu je v oslavě na plzeňské pivo v „Pilsner Urquell“. Projížďka v písni „Noční tramvaj“ je doslova autentickou výpovědí a stejně jako ve skladbě „Stroj“ je třeba ocenit stylovost, obyčejnost a zároveň jednoduchost, kdy jistě mnohé repliky mají šanci se dostat více do oblíbenosti, byť si myslím, že už doslova nezlidoví, tak jako legendární Kovárna či Nechci do ústavu. No, zlaté časy už asi nepřijdou…<[* 2010/tri-sestry-laznicky_02.jpg *]
Nechybí vzpomínka na Frantu Sahulu, při které může lehce zamrazit, ovšem Fanánek podává text s lehkostí tak, jak to umí opravdu málokdo (Někdy si připadám skoro jako Sahula - hustej, zlitej, zralej na ránu, nic nenadělám, démon mi zavolá, otvíráme pekel bránu). Do country laděná „Vandrák Joe“ si skvěle pohrává s Fanánkovými obraty a dokáže pobavit i motivem trampské odrhovačky. Pobaví i skočná „Něco se musí stát“, která překvapí i momentkami, které by jsme u Tří sester ani nečekali (Franta Vrána s píšťaličkou).
Místy však Fanánkovy texty už trochu skřípou a nudí, stejně jako kolovrátkový hudební model, který ani na chvíli nevybočuje ze „sesterského standardu“. Tohle album se spíš protočí při nějaké party nebo ve vaší oblíbené hospůdce než při běžném domácím poslechu, samozřejmě mít pár deci pod kůží je pro akceptování této nahrávky takřka nutnost. Tak tedy na zdraví.
|-----
|Tři Sestry - Lázničky ||
|-----
|Vydavatelství:|EMI
|Rok vydání:|19. března 2010
|Počet minut:|44:14
|Hodnocení:|
**Nevzpomenu si již, kde jsem to četl, ale v jedné recenzi na nějakou starší desku Tří sester jsem narazil na „zajímavý“ postřeh a to, že dobrou desku Tři Sestry natočí tu, která je lichá v pořadí (nebo sudá? No opravdu si to již nepamatuji). V pětadvacetileté historii této kapely se již nestíhám orientovat, zda aktuální Lázničky jsou liché či sudé, ale každopádně je to docela fajn deska.** „Každá další deska, je však ještě víc než hezká, nic nového pod sluncem, my to takhle chcem“. Tak zpívá Lou Fanánek Hagen v titulní písničce „V pekle nebo v ráji“ a já mu s lehkým úsměvem musím dát za pravdu. Jak už jsem přiznal na začátku, rozhodně nepočítám kolikátá v pořadí aktuální deska Lázničky je, přestal jsem se v tom orientovat takřka po desce Průša se vrací, což už je více jak deset let a pak jsem se již k novým albům vracel velice sporadicky. Nic novýho pod sluncem u Tří sester už není několik let a obávaný Soubor kreténů na tom pravda nemá důvod co měnit. Stále tu není nouze o legraci, kterou tu zajišťuje textařský guru Fanánek a, i když jsem se u šestnáctky písniček rozhodně neválel smíchy po zemi, tak jako tomu bylo u již zmíněného Průša se vrací, Lázničky mě docela pobavily. Především se mi líbí textová obyčejnost, která se nesnaží nic řešit, netahá se do politiky, ani neřeší problémy, kterých má každý víc než dost. Zkrátka uvolněná zábava, kde chlast teče proudem, jen to někdy vypadá na příliš okatou reklamu, tak jako tomu je v oslavě na plzeňské pivo v „Pilsner Urquell“. Projížďka v písni „Noční tramvaj“ je doslova autentickou výpovědí a stejně jako ve skladbě „Stroj“ je třeba ocenit stylovost, obyčejnost a zároveň jednoduchost, kdy jistě mnohé repliky mají šanci se dostat více do oblíbenosti, byť si myslím, že už doslova nezlidoví, tak jako legendární Kovárna či Nechci do ústavu. No, zlaté časy už asi nepřijdou…
3 sestry