Slovník dovolenkáře
Jarní sluníčko začíná lechtat děvčata na pupíčcích, což je právě nejvyšší čas začít se poohlížet po letní dovolené. Přál bych si na své pásově fotografii vypadat tak báječně
jako vypadají hotelové pokoje v Bibione v katalozích cestovek. Jen podle obrázků se tedy řídit nemůžete. Pokud místo osobně neznáte, pak je třeba prostudovat pozorněji
text letáků a zkusit dešifrovat reklamní
žargon. Zapátral jsem na internetu i ve vzpomínkách na svou kariéru cestovního průvodce a zde jsou některé postřehy.
Nadstandard – ať jsem spal v sebehorším pokoji, vždy šlo o nadstandard (někdy dokonce nadstandart). Nikdy ne standard a už vůbec ne podstandard. Nadstandard může znamenat cokoliv. Třeba, že hotelové pokoje mají s největší pravděpodobností postel a dveře. Překvapivě okno v nadstandardu není samozřejmostí například ve Španělsku či Thajsku. Frekvencí a významem v reklamě se slovo „nadstandard“ blíží oblíbeností a použití slovíčka „vole“ na Pardubicku. Úmyslně se vyhýbám „nadstandartu“. Odřazuje mě už samotný fakt, že někdo plevelí reklamní katalog nadávkami a ještě v nich dělá gramatickou chybu.
Klientela – dalším cestovkářským zaklínadlem je slovo klientela. Jde o synonymum slova stádo. Během překotné kapitalizace dostalo podobně ošklivý nádech jako třeba slovo "podnikatel" a blíží se místy až nadávce.
Uspokojí nejnáročnější klientelu – v hotelovém lobby permanentně podřimuje vyžilá šlapka.
Vyhledáván mezinárodní klientelou – jezdí se sem pravidelně ožírat Angličani.
Vyhledáván nejnáročnější mezinárodní klientelou – ožralí Angláni tady souloží se šlapkou z lobby.
Vyhledáván širokou klientelou – jezdí sem i tlustí Němci.
Vhodné pro rodiny s dětmi – pravidelně sem míří početné rodinky upocených taťků,
hysterických mamek a jejich vřeštících zlatíků. Sousedi budou jíst vedle vás řízky ve spodním prádle, moře bude prvních 5 kilometrů jen do půlky lýtek a otylý německý
hošík vás bude tlouct plastovou lopatkou do hlavy pokaždé, když se vám povede na pláži na chvíli usnout.
Hotel v idylické přírodě – dovolenou budete trávit za devatero horami, devatero řekami a devatero lesy a všude bude sakra daleko. Cokoliv, co je nevhodně daleko, je v reklamě vydáváno za idylické. Konec světa pak bude nejspíš přímo idylicko-orgazmický.
Přímo u moře – budete bydlet v přístavu nebo na vrcholku stometrového útesu.
Nedaleko od moře – znamená poměrně dost daleko od moře.
Částečný výhled na moře – pokud budete držet tchýni za nohy z balkónu v sedmém patře vašeho hotelového apartmentu a rozhoupete ji, tak někde v dálce uvidí na krátký okamžik kousek modré hladiny.
Oblázková pláž – pro samé šutry se nedostanete
k moři.
Přírodní pláž – na pláži není plavčík, lehátka ani ručníky, ale zato jsou tu odpadky, chaluhy a šance, že vás kousne toulavý pes.
Užívejte si relaxace na pláži – není tu co dělat (viz též Idylická pláž).
Přírodní idylická pláž – je to daleko, nic tam není a nikdo to neudržuje.
Dobrá dopravní dostupnost – z jedné strany hotelu je nádraží a z druhé hlavní ulice.
Přímo v živém městském centru – v noci je takový randál, ze musíte spát přes den (někdy též V blízkosti městské promenády).
Charakteristická rustikální atmosféra – hnojem smrdící ubytovna pomocných zemědělských dělníků s příplatkem za autenticitu zážitku.
Vybaven funkčním nábytkem – hotel je o kategorii níž než klubovna Rychlých šípů, v pokoji není vůbec nic, co by šlo odnést.
Ať se rozhodnete vyrazit letos na dovolenou kamkoliv, vždycky zvolíte správně. Aspoň podle cestovního katalogu určitě.
eA
Kouzelné!
Svatá pravda