Silent Stream Of Godless Elegy - 2.4.2011 - PRAHA - Exit Chmelnice
Po vydání dlouho očekávané desky „Návaz“ moravských SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, přišel čas album představit i na živo. I přesto, že vyšlo celosvětově u zahraničního labelu, tak na nějaké to tour po světě je ještě čas, ale vypravit se do všech koutů Čech a Moravy (s jedním zastavením na Slovensku) není pro Silenty žádný problém a tradičně ani Praha nevyšla pochopitelně zkrátka. Stalo se také již zvykem, že na turné SSOGE doprovázejí spřátelení ENDLESS, takže jistě bylo (a ještě bude) nejen na cestách veselo.
2.4. 2011 PRAHA - Exit Chmelnice
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, ENDLESS, ET MORIEMUR, SOMNUS AETERNUS
Pražské zastavení obou skupin se odehrálo v rámci doom metalového festiválku PATIOR ERGO SUM III, kam pravda crossoveroví ENDLESS stylově příliš nezapadali, ale to byla opravdu jen nepatrná maličkost, která byla spíše dobře načasovaným energickým nábojem. Sestavu doomového večera doplnili navíc ET MORIEMUR, kteří jsou slibnou novou nadějí na tuzemské scéně a jistě není bez zajímavosti, že za bicí soupravou sedí Michal „Datel“ Rak (jenž hraje ještě v CRUADALACH), který dříve bubnoval právě v SSOGE. Na úvod večera byli připraveni návštěvníky této zajímavé akce ponořit do ponuré atmosféry brněnští SOMNUS AETERNUS.
Poslední jmenovanou kapelu, která večer otevírala, jsem bohužel již nezastihl. Na druhou stranu to bylo znamení, že se začalo na čas a nedojde tak ke zbytečným průtahům, ke kterým ve finále stejně došlo, ale pohodovou a příjemnou atmosféru druhé dubnové soboty to nijak nenarušilo. Klub byl docela solidně zaplněn což vzhledem k avizovaným dalším akcím v Praze (semifinále Metalgate Massacre v Matrixu, Sick Of It All v Abatonu atd.) a počasí navíc nabídlo téměř první letní teploty, svádějících jistě k jiným činnostem než pocení se v zabedněném klubu, bylo tedy fajn, že si lidi na tento koncert udělali čas. Samozřejmě koncert SSOGE byl pražskými fanoušky vyhlížen již dlouho dopředu a výtečná deska „Návaz“ byla tou nejlepší pozvánkou.
Zvědav jsem byl na kapelu s tajemným názvem ET MORIEMUR (jak jsem se dozvěděl, znamená to latinsky „všichni zemřeme“), o kterých jsem už dost slyšel a byť jde o pražskou skupinu, zatím jsem je na žádném koncertě nezastihl. Každopádně jedna z mála kapel v Čechách, která se rozhodla pro takřka oldschool doom/death metal, který má dost blízko ke klasikům žánru MY DYING BRIDE a během koncertu se mi vnuklo ještě přirovnání k chilským MAR DE GRISES. Zatěžkané a přitom podmanivé kompozice musely být doslova blahem pro všechny melancholické nostalgiky, které tato hudba oslovuje. Kapela má rozhodně silný potenciál a ponořeni do teskných melodií dokázali svou precizností rozhodně zaujmout. Žel na mne už to bylo asi příliš „old“ a chyběl mi nějaký silnější moment, alespoň malé vplutí do chytlavějších vod by jistě neuškodilo, ačkoliv některé klávesové pasáže to „umírající smutnění“ přeci jen dokázaly oživit. ET MORIEMUR mají zkrátka velice dobře nacvičené staré a vyzkoušené postupy a na těch staví a rozhodně tak nečiní nijak špatně.
Pro změnu dostat program zase do obrátek a přeřadit na krapet rychlejší stupeň byl úkol pro již ostřílené harcovníky ENDLESS. Stále jsem měl ještě v paměti jejich poslední pražské vystoupení z října loňského roku, kde se naposledy představil basák Romek a je fakt, že tenkrát mi jejich hraní přišlo slabší než obvykle. Velice mile jsem byl překvapen, když jsem na baskytarovém postu viděl navrátilce Petaha, který jakoby vrátil vzpomínku na nejsilnější sestavu ENDLESS a nevím, zda to tak působilo i na kapelu, ale každopádně zpátky byla ona pověstná, našlápnutá energie a Libor v záři spalujícího reflektoru se opět mohl po několika skladbách ždímat jak čerstvě vyprané tričko. Parádně nazvučený odvaz by si určitě zasloužil větší pozornost publika, které se před vrcholem večera tak nějak roztrousilo po klubu, ale u ENDLESS už je ten slabší zájem nějak obvyklý (nebo je to jen můj dojem?). Každopádně playlist již nějaký čas zůstává takřka beze změn, a tak největší prostor dostává poslední deska „Refuse To Shine“, které doplňují osvědčené starší pecky „363 Days“ a „Deep Inside“. A ve finále ožilo asi již občerstvené publikum, které si vyžádalo přídavek v podobě skladby „The Light“.
Nazvučení SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY se potýkalo s technickým problémem u violoncella, kterému se nechtělo hrát a vyřešení problému se zapojením správného kabelu si po dlouhém čekání zasloužilo vítězný potlesk (snad se to nestane v létě na festivalech, to by si moc nezahráli J). Naštěstí nedošlo na mé obavy, že když se tak dlouho řeší jeden problém, bude výsledný zvuk stát za starou bačkoru. Tady už dvorní zvukař Silentů, Roli, jen tak nezklame a zvuk byl doslova parádní.
Turné se váže k desce „Návaz“ a bylo jasné, že ta dostane během večera nejvíce prostoru. A když vypustíme skladby „Sudice“ a „Samodiva“, tak zazněly všechny zářezy. Určitě bych nebyl proti, oprášit některé starší songy, které už nebylo slyšet léta, ale v tomto případě jsem prezentaci nových písní kvitoval. Hudba, kterou už od ledna pečlivě a pravidelně poslouchám, zapůsobila na živo s ještě větší gradací, kterou pochopitelně poslech CD nabídnout nemůže. Silenti platí za perfekcionisty, jež dotahují vše k samotnému vrcholu (podle prvních střípků bude dalším vrcholem chystaný videoklip) a právě live vystoupením dodají ten správný strhující náboj, takže již zcela zaplněný klub se nechal unášet moravským, lidovým doom metalem. Ostatně kdy jindy si můžete na doom metal řádně zařádit a z plna hrdla si zařvat. Taková „Slava“ skutečně fanoušky rozdělila na dva tábory, kdy jedni ji zbožňují a druzí nenávidí, zatímco já jí na desce pravda moc slyšet už nemusím na živo to je prostě koncertní tutovka, která má tah a z koncertního playlistu jí už nikdo neodpáře. Pořádně protřepat hlavu pak splnila mnou velice očekávaná „Dva stíny mám“. Těžko pak hledat pravé vrcholy večera, protože co zářez to byl doslova vybroušený klenot, ale „Skryj hlavu do dlaní“ byla rozhodně asi tím nejsilnějším zážitkem stejně jako „Přísahám“ s nádhernými kytarovými „vyhrávkami“ a podmanivými houslovými vsuvkami.
Skladby z novinky byly proloženy tak nějak očekávaným výběrem z Relic Dances a rozhodně skladby „Look“ a v závěru vrcholící „I Would Dance“ už ke koncertům SSOGE jednoznačně neodmyslitelně patří stejně jako „Tváří v tvář“ z Osamělých. Energie mezi kapelou a fanoušky fungovala znamenitě, jen na pódiu měla skupina asi krapet větší vedro než publikum na place, kde již pilně pracovala klimatizace, a i přesto, že se přetahovalo již přes půlnoc, přemlouvat SSOGE k dvojitému přídavku nikdo nemusel. Ty se nesly vlastně v podobě coververzí, nejprve „Pohanská“ od Tomáše Kočka a finální ethno předělávka od Dead Can Dance „Cantara“. Fantastický koncertní večer, který mi lepší zažití kazila jen pracovní neděle, ale SSOGE bych ne nadarmo označil za jednu z nejlepších tuzemských live kapel. Už teď se nemohu dočkat letních festivalů, kde je bude možnost znovu vidět.
www.ssoge.com
eA
Dobrý den, Tento večer
Dobrý večer
Koncert SSOGE v Praze byl již od loňského roku plánován jako koncert v rámci turné k nové desce Návaz (viz ostatně web SSOGE). To, že se samostatný koncert stal součástí mini festiválku Patior Ergo Sum jsem se dozvěděl navíc jen asi dva týdny před samotným koncertem, byť nepochybuji, že to bylo plánované již delší dobu dopředu. Stejně tak nepochybuji o tom, že pořádání této akce se zhostila kapela Et Moriemur (o propagaci pražského koncertu jsem jednal s managmantem SSOGE). Ale abych ve finále odpověděl na vaší otázku. SSOGE jako headliner večera a největší tahák pro diváky, Et Moriemur pouze jako předkapela, která večer doplnila. Z této rovnice mi vychází, že Et Moriemur si před tak početným publikem mohli zahrát díky SSOGE.