Když holandská formace After Forever po vydání svého eponymního alba, kterým vytáhla doslova trumfové eso, ohlásila konec kariéry, bylo to pro mne velké zklamání. Bylo jasné, že za konec této kapely nemohla tvůrčí neschopnost, ale zdravotní problémy Sandera Gommanse, který nemohl koncertovat a tudíž se kapele naplno věnovat. Členové se rozhodli věnovat každý svým projektům a jedním z prvních se na sebe snaží upozornit vokalistka Floor Jansen.

Holandská rock metalová scéna má jednoznačně dar kvalitních zpěvaček a to se můžeme poohlédnout jen po těch nejznámějších. Anneke Van Giersbergen (ex-The Gathering, Agua De Annique), Simone Simons (Epica), Sharon Den Adel (Within Temptation), co jméno to velký a nezaměnitelný hlas. Floor Jansen tuto velice pohlednou partičku skvěle doplňuje a je tedy velice dobře, že z metalové scény nezmizela. Nevydala se cestou sólové dráhy, ale založila vlastní kapelu REVAMP, kde u zrodu stál sám velký Waldemar Sorychta, otec gotických formací, který pomohl ke slávě v devadesátých letech takovým kapelám jako Tiamat, Moonspell, Lacuna Coil či Samael. Nebylo tedy pochyb, že REVAMP by mohli pokračovat na symfonicko-gotické vlně, jako After Forever navíc ve společnosti člověka, který v tomto oboru má jisté zkušenosti. Bohužel Sorychta z pozice kytaristy z kapely vycouval rychleji, než se vůbec pustila do tvorby debutového alba a myslím, že tím se vytratila i zásadní skladatelská podpora. Netuším tedy, do jaké míry Sorychta do tvorby zasahoval, ve finále figuruje jen jako producent, ale nakonec tu máme docela slušně poslouchatelné, tuctové album, které svou sílu ukáže jen díky hostujícím zpěvákům.

Ti jsou jen tři a navíc George Oosthoek (ORPHANAGE) hostující se svým charakteristickým ďábelským growlingem v titulní „Here's My Hell“ se objeví jen na pár sekund. Björn Strid (SOILWORK) pak působí jak nalití živé vody na usychající tulipán a se svým rychlým a neúprosným vokálem to roztočí na plné obrátky. Třetí z hostů do party, Russell Allen (SYMPHONY-X), obohatil výtečnou baladickou „Sweet Curse“, která na poli srdceryvných a bravurně vystupňovaných kompozic boduje na plné čáře. I přesto, že se mi u těchto vypočítavých dojáků obvykle otvírá nůž v kapse, tahle skladba dokazuje, že to jde udělat majestátně a nikoliv uplakaným dojímáním.

Jenže co naplat, že zbytek desky je takový nemastný neslaný. Skladby nemají patřičný tah a jsou postavené vždy na jednom výrazném motivu, který se však více nerozvíjí a jen občas se zableskne, když se alespoň na moment zapluje do rozmáchlé pompéznosti, přidají se sbory, čímž rozhodně nepřekvapí a neodliší se od ostatních symfonických kapel, ale dostane to konečně pevnou formu, která již dává tomuto dílu naději. Bohužel její plamínek brzy uhasíná. Takových momentů je zde totiž velice málo. Vše tak zachraňuje hlavně Floor Jansen, která svým hlasem desce kraluje ve všech směrech a svůj pěvecký rejstřík předvádí v plné parádě, ať už zpívá v dravějších kompozicích nebo v jemných baladách, jen bohužel v nedotaženém hudebním podkladu. Ve finále to tedy zní jako AFTER FOREVER v nové sestavě složené z nepříliš zkušených muzikantů.

Debut nového projektu Floor Jansen, tak mé nadějné předpoklady nesplnil. Jsou tu však dobré signály do budoucna, že by se z toho vykřesat leccos dalo, protože debutové album REVAMP se neposlouchá vyloženě špatně, ale na větvi z něj člověk taky není.

eA