Když se řekne „píď“, každý si vybaví jednotku délky – vzdálenost palce a malíčku roztažené ruky. Nicméně pojem píď v přeneseném významu používají mnohdy i čeští politici, především ve spojení se slovem „ústupek“. Zda-li pak víte, kdo jej v poslední době používal nejčastěji?

Vzpomínáte si na investigativního novináře (strašné slovo, já vím) s politickými ambicemi, Radka Johna? Zatímco ostatní politici se ve svých kampaních snažili nabídnout voličům pomocnou ruku pro cestu z krize, on nabídl zaťatou pěst. Novodobý Panzerfaust nyní ne proti spojeneckým tankům, ale proti spojencům v korupci, tunelování a podvodech. Před volbami prohlašoval, že ze svého programu neustoupí ani o píď, jinak Véčkaři do vlády nepůdou. Nicméně již po prvních koaličních vyjednáváních z něj není zaťatá pěst prorážející tankové pancíře či přerážející čeilisti úplatných úředníků, ale pouhá roztažená ruka dávající facky (a jak zjistil již poslanec Macek, fackováním se politická scéna nezbaví krys).

Zdá se mi, že vzpřímeně stojící veliký tvrďák začíná měknout a ohýbat se. Je pravdou, že strana, která ve volbách nezíská přes 50%, nemůže zrealizovat celý svůj program do puntíku. Nicméně to nemá před nimi ani slibovat, neboť právě kvůli nesplněným slibům, lhaní voličům a neustálému (ne)ustupování o píď (a je jedno proč) se z Véček může velice rychle stát píďalka politické scény – malý, hnusný, slizský, otravný červ, jehož jediný pohyb je ústup o píď.

eA