Nečekaná obstrukce
S obstrukcí se každý setkává dnes a denně. Ve slovníku cizích slov je definována jako `snaha zmařit něčí chování, neprůchodnost, uzavření průsvitu'. Ovšem samozřejmě ne nutně jen jedno z jmenovaného. Když se přiblížíte k žlutému fotografovi na Staroměstském náměstí a dáte mu ruku před objektiv foťáku zrovna v době, kdy mačká spoušť, vytvoříte nečekanou obstrukci hned trojnásobnou: uzavřete průsvit čočky foťáku, čímž se objektiv stane pro světlo neprůchozí (tím pádem i pro obraz Orloje) a zmaříte jeho chování, tedy chtíč mít vyfocené staré hodiny. Alespoň na hodinu, než tam zase začnou poletovat všichni svatí. To, že se jedná o obstrukci nečekanou, vám dá 2 sekundy náskok - japončíci jsou dobří nejen v mačkání spouště fotoaparátů á-la kulomet, ale i v přerážení čelistí á-la Rambo. Na to, abyste mohli vytvářet nečekané obstrukce, tedy potřebujete nejen velký koule, ale i rychlý nohy.
Jsem také zvědavý, jak rychlý nohy bude mít správce naší kancelářské budovy. Již jej nebavilo se denodenně v 7:15 koukat na přeplněné parkoviště. Což bylo zvlášť vtipné, neb většina lidí jezdí do práce na 9. Proto zavedl parkovací karty. 1 karta na 1 kancelář. U vjezdu na parkoviště je závora. Odjakživa. Odjakživa otevřená. Po zavedení parkovacích karet se začala používat. Beton na parkovišti je světle šedý. Závora je bílá. Ostré ranní slunce, které při vjezdu na parkoviště svítí do očí, také. Ideální stav.
Ve středu ráno jsem jel do práce na kole. Kolo zamykám v kanceláři a ne na parkovišti, takže jsem situaci kolem parkovacích karet nesledoval a jejich zavedení šlo tedy mimo mne. Ale vzpomeňte si, co jsem o dva řádky výš psal o bílé závoře, skoro-bílém betonu a ostrém ranním slunku. Parkovací karty šly mimo mne, ale závora ne, ta šla přes. Konkrétně přes moje žebra. Tuto obstrukci jsem opravdu nečekal a musím konstatovat, že správce budovy musí mít sakra velký koule, že si tohle dovolil. S kolegy jsme čekali, kdy to přijde, kdy někomu rupnou nervy a kdy se uvidí i to, jak rychlý má pan správce nohy a jak daleko umí zdrhat.
Do budovy jezdí i doručovací služby. A jelikož parkovat před hlavním vchodem není dobrý nápad (přijdou tam lidi v modrých uniformách, dají za stěrač liebes-brief, případně zavolají přeparkovávací službu, která vám auto zaparkuje na opačném konci Brna), jezdívají pikolíci na parkoviště. Dnes má dojet FedEx. Ostré ranní slunce, bílá závora, skoro-bílý beton ... dnes to bude s bonusem. Rána jak prase a prasklé přední sklo. Moudřejší ustoupí, závora uhla skoro do pravého úhlu.
Pikolík z FedExu začal nadávat jak špaček. Nebo ne, Špaček ne, to byl tiskový mluvčí prezidenta Havla a vzor slušného chování. Začal nadávat jak Topolánek. Ano, jak Topolánek. Tak moc nadával. Všichni jsme věděli, jo, teď to přijde. Teď se ukáže, zda-li má správce rychlý nohy. Protože jestli ne, jestli má jen velký koule a ne rychlý nohy, tak po tom, co ho pikolík doběhne, už je mít nebude. Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Kdo jinému obstrukce tvoří, toho snaha mít pokračovatele rodu bude obstrukční.
Pikolík je rychlý. A nasraný. A má v ruce hever.
eA
Nice:-D
Takto jsem tedy o obstrukcích nikdy neuvažoval.:-D
Zajimavé, celkem to vede
Zajimavé, celkem to vede k hlubšímu zamyšlení, pouze se zeptám, ta historka je něco co se opravdu stalo nebo je to pouze smyšlený příběh na poukázání výkladu slova obstrukce?
skutečnost
Jak znám eMka, tak má ta povídka přinejmenším skutečný základ. Možná je něco přikrášlenou autorskou licencí, ale čistá fikce to podle mne rozhodně nebude.