Mistr
Opatrně se plíží podél zdi za mnou. Vím o něm, protože špatně zadržuje smích. Pak mi stříkne vodu za krk a rozesměje se, jak na mě zase vyzrál. Dneska už počtvrté. Jsem celý mokrý a posílám ho, aby si radši kreslil. Sedí v kuchyni a nabručeně kope nohama. Nekreslí. Prý jsem mu zkazil hru. Ptám se proč. "Víš, když ty jsi, tatínku, takovej citlivka..."
Nakreslil Ferrari. Neumí ještě říkat r, tak je to Felali. Je se svým výkonem spokojený. Pyšně si prohlíží velkou červenou šišku s černými koly. Obraz se líbí i majitelce ticinského hotelu. Nabízí za něj pět franků a čestné místo na recepci. Je zmatený, protože si chce nechat obří pětifrank i vlastní výtvor. Nakonec vyhraje pětifrank. Brouká si v autosedačce a těší se, jak si koupí ve Val Verzasco zmrzku dle vlastního výběru. Na chvíli uklimbne a pětifrank mu vypadne z ručičky. Následuje brek a záchranná akce. Odstavuji auto ke krajnici a bezvýsledně pátrám po minci. Neštěstí umělcovo nebere konce. Uchyluji se ke lsti a vytahuji z kapsy jiný pětifrank. Předstírám, že jsem ho právě našel pod sedačkou. Je šťastný a souká se zpátky do auta. Najde při tom původní pětifrank. Teď má dva. Vesele si cinká penízkama a má pocit, že obraz prodal báječně.
Oznamuje manželce, že má na hlavě úplně parádní šedý vlas. Je mu vysvětleno, že něco takového není důvod k radosti. Je zaražený. Snaží se svou chybu odčinit. "Nic si z toho nedělej, maminko. Zato na rukách máš nádherně černou srst!"
Prý se mu ve třídě líbí dvě holky. Jedna je Markétka a má krásné bílé vlásky. Neví, jak se jmenuje ta druhá, ale prý její "druhé přidané jméno" je Svobodová. Markétka ho má ráda hlavně proto, že nosí na svačinku oloupaná a hezky nakrájená jablíčka... A vypadá to, že Svobodová se chytne brzy taky.
Šikanoval ho chlapeček, co otvírá dveře v šatně. Otvírač. Naštěstí se ho zastal jiný chlapeček. Prý velký černoch. Teď je vše v pořádku, protože jsou s Otvíračem a Černochem partička. Moje multikulti radost ochabuje, když zjišťuji, že Černoch není opravdový černoch, ale dvojnásobný repetent první třídy a jsou s Otvíračem bratranci.
Tento týden se s Otvíračem nekamarádí. Nakreslil obrázek a přinesl ho do školy. Ztvárnil na něm souboj rytířů. Otvírač prohlásil, že je obrázek "pěkně divnej". "A ty by ses tatínku kamarádil s někým, kdo říká o tvých obrázcích, že jsou pěkně divný?"
eA
povedené
Upřímně, čekal jsem nějaké nadšené tetelení hrdého taťky, které bývá pro všechny osoby mimo rodinu nudné a přijímají jej jen se zdvořilým úsměvem. Byl jsem však příjemně překvapen vtipností textu a lehkostí stylu. Musím autorovi složit poklonu. Nejen na syna má důvod být pyšný. I když ten na svůj věk maluje opravdu pěkně. Takže v budoucnu třeba nezůstane jen u pětifranků a synátor se bude kamarádit s otvírači v galeriích.;)
nadějné dítko
Jak je to zajímavé dívat se na svět očima dětí a vnuků...A obrázky jsou fakt pěkné; za souboj rytířů bych dala víc než pětifrank.