Marioneta VIII. část
Poslední díl Matovy SF povídky na pokračování je poklidnou tečkou za jedním nanejvýš zamotaným dějem, který však končí jaksi bez katarze. Dozvíte se ale, proč se celá povídka jmenuje Marioneta, respektive potvrdí se Vám podezření, pokud jste to již tušili. Závěr navíc otevírá dveře dalším pokračováním, takže se možná s Isaacem Cobybelem nejen na Splatu ještě setkáte a můžete spolu s ním zamyslet. Přeji inspirativní čtení.
"Mám své přátele příliš rád na to, abych jím říkal, co si o nich myslím.“
Vertasius Leg promlouvá - soubor smyšlených výroků, Uwe Qinn
Ve sledu událostí, jak je vyprávěl Hideovi, vynechal dva své osobní neúspěchy. Zatajil nefunkční vysílač, který (jak později revidoval své úvahy) mohl fungovat, ačkoliv by to byla ze strany Val značná nedbalost. Tato část chyběla v příběhu jako malý puzzlík kauzality. Zkoušel tím Hideovu pozornost a schopnost analýzy. Mohl se ho na toto pokulhávající místo událostí zeptat. O ostudně nepovedené hře na špióna, ve které se snažil Val sledovat, ředitel přeci nepotřeboval vědět.
„S vašimi vývody bych povětšinou souhlasil až na několik malých detailů. Vaše odhalení jakožto zvěda Deníku nepovažuji ani za selhání vaše, ani za chybu plánování. Je to jen další potvrzení toho, že máme v redakci Arideiského špeha. O téhle akci věděla jen hrstka lidí, kteří jsou nanejvýš důvěryhodní a moje sekretářka,“ zamyslel se nahlas, uvědomil si to a pokračoval zcela proměněným, energickým tónem: „Infiltrace ze strany novin by mohla být jen stěží očekávána, to byla základní premisa vaší mise.
Dále nemohu souhlasit s tím, že bychom měli v tisku o této záležitosti úplně mlčet. Naopak. Měli bychom hrát jejich hru. Ať věří, že jsme jim to spolkli. Jednu první stranu budeme moci obětovat, a že vzbudíme všeobecnou paniku? Té se přeci nevyhneme, k rozvášnění davů stačí Inquire, pokud my jejich zjištění obratem nedementujeme, což při nejlepší vůli udělat nemůžeme. Pokud budeme dostatečně zdrženliví, na což osobně dohlédnete, tak nás za odměnu čekají hned dva pozitivní efekty. Jednak zvýšíme prodej, což se může zdát jako příliš nešlechetný cíl, ale je důležité, aby co nejvíce lidí začalo číst nás, protože existují důvodné obavy, které vaše výpověď jen podpořila, že Aridea a Inquire k sobě nemají zrovna daleko. Navíc zůstaneme ve hře. Tedy konkrétně vy v ní zůstáváte. Aridea si myslí, že vás může tahat za nos, čehož by se dalo využít v budoucnu. A vy dostanete příležitost prospět sobě a zároveň pomoci odvrátit možnou hrozbu. A co se týká těch schémat a korespondence, ty bych rád předal Sidónské patrole, ať s nimi naloží, jak umí, jistě budete souhlasit, že vaše jméno v tomto ohledu má zůstat nezmíněno. Také znám jednoho vědce, který se zabývá experimentální fyzikou hmoty, ten by se mohl na ta schémata podívat, snad jim bude schopen porozumět.
Posledním bodem, v němž se naše názory výrazně liší, je hodnocení úspěšnosti vašeho pokusu o infiltraci. Já jsem získal o dost více, než jsem čekal. Sice je pravda, že z toho nebude okamžitý profit, jaký jsme očekávali. I já hodnotím tento úkrok stranou, že budeme tancovat podle jejich písně a to dost možná i falešné, jako ne zrovna pozitivní, ale vím, že Ridobani to bude chtít prosadit do tisku stůj co stůj, a jsem s tím smířen. Ale získal jste pro nás spoustu informací, se kterými bude možno pracovat a které budete moci v budoucnu zužitkovat, s trochou šikovnosti a odvahy. Ale hlavní pozitivum vaší snahy shledávám v tom, že naše redakce našla přemýšlivého a odvážného reportéra, na kterého je spolehnutí. Článků bude vždycky dost, ale důvěryhodní lidé se hledají jen těžko. Snad vás o své spokojenosti přesvědčím. Věřím, že budete potěšen výplatou, kterou zítra obdržíte, a pak si vás snad získáme novým bydlením, které jsme připravili tady, v hlavním městě. Vaše předchozí bydliště už je bohužel využíváno, ale věřím, že oceníte i to, že to budete mít k nám do redakce kousek. Pravděpodobně se budeme vídat častěji, pokud vám vydrží elán a zápal pro věc.“
Naslouchal tomuto monologu. Byl velmi potěšující na rozdíl od jeho úvah. Zároveň si uvědomil, kolik ideálů o vysoké žurnalistice vlastně měl.
V minulých dnech hodně přemýšlel. Jako obvykle. Bilancoval a hodnotil. Namočil se do vysoké hry, které příliš nerozuměl, alespoň prozatím. Selhal hned několikrát a to právě v těch důležitých okamžicích. Zpětně si uvědomoval, jak zpackal poslední setkání s Val, jak nebyl schopen pružně reagovat a jediné, po čem toužil, bylo vypadnout a analyzovat.
Propásl příležitost. Křivě přísahal. Nedokázal nic.
Byl loutkou, která si uvědomila, že její pohyby nepocházejí z ní samotné. Ale jaký je rozdíl mezi běžnou marionetou a tou, která si uvědomí svůj stav, ale hraje dál ochotně sepsaný part? V prvním dějství ten rozdíl nenalezl.
eA
nesouhlasím
Jakkoliv je mi hlavní hrdina po všech stránkách sympatický, tak se domnívám, že o svých výsledcích soudí příliš příkře. U Matovy tvorby to však není nic překvapivého.