Marioneta VII. část
Předposlední díl Matovy SF povídky na pokračování si pro nás uchystal nejedno překvapení. Základní pravidlo konspirace říká, že nic není takové, jak to ve skutečnosti vypadá a jedna z prvních podstatných věcí, které život člověka naučí je, že většinou nic neběží ve výsledku tak, jak se to plánovalo.
„Představte si planetu, na které žije dvacet miliard lidí – čtvrtina populace Galaxie. Planetu plnou velkých měst s universitami a divadly. Představte si desítky etnických skupin s vlastním jazykem, zvyky a kulturou, žijících na jediném kontinentu. Představte si stavby staré téměř sto tisíc let. Představte si zemi, po které kráčel Buddha, Abrahám a Riguera Elavita. Představte si oceán, ze kterého před statisíci let vylezlo stvoření, jež je nám všem předkem. Když si představíte tohle a zamyslíte se nad tím, možná se alespoň přiblížíte pocitu, který svíral naše srdce, když jsme se dozvěděli, že byla Země zničena.“
Poselství mrtvé planety, Ernest Timoe, 8 ADE
Weston Prime byla jednou z redundantních planet. Od té doby, kdy přestala zásobovat Zemi potravinami, stále ještě nenalezla svoje místo v Galaxii. Žili si vcelku spokojeně, nic je netlačilo, ale nepředstavovali přínos a snad ani potenciál pro zbytek lidstva. Mizerné vzdělání, žádný unikátní průmysl nebo dokonce věda. Davy sociologů zpracovávaly až skoro rezignovanou atmosféru na redundantních planetách. Většina z těchto vědců došla až ke spekulaci, že v budoucnu se tyto ulopocené civilizace s ublíženeckou a naivisticky defenzivní morálkou jednoduše izolují úplně. Přestanou užívat portu a z Galaxie se stane příběh na dobrou noc. Ke cti sociologům přispívá, že se jejich vize už jednou naplnila. Polojof, jedna z nejstarších obydlených planet už 17 let nenavázala kontakt s jinou portou. Kvůli tomuto precedentu vzniknul předpis, že se ‘ztracenými’planetami se bude snažit navazovat kontakt vždy nejbližší porta a to jednou za týden po půlnoci. Jelikož je nutné, aby na vznik prostorového zlomu byly správně nastaveny obě porty ve stejnou dobu a to bez jakékoliv možnosti předchozí komunikace rychlejší než plouživé světlo, je také možné, že Polojof není až tak izolacionistický, jak zbytek Galaxie předpokládal.
Mezi manželi Rosenbaumovými došlo k první rozmíšce ještě v budově porty. Tématem této hádky byla strategie útěku. Isaac chtěl, tedy jeho racionální já chtělo, aby se přesunuli ještě na jinou planetu, aby ztížili jejich případné pronásledování. Val tvrdila, že nejrychlejší transport na tuhle planetu vede přes Qizidem, Týr a Damašek a trvá přes čtyřicet hodin. V té době už je nic nebude vázat k sobě a Isaac se může nechat přenést, kam se mu zachce. Tohle kolo vyhrála.
Bylo 17:13 místního, 18:56 Arideiského a 05:15 Galaktického času, když si pronajali pokoj pro jednoho v hotelu nejvyšší cenové kategorie. Isaac to hodlal rozseknout hned, poštěstilo se mu, protože za tři a půl hodiny se otevíral prostorový zlom na Sirisxeu a on už byl registrován jako jediný pasažér. Našli svoje apartmá v druhém patře. Valerie si ihned přisedla k terminálu a Isaac se stejnou rychlostí zamířil do sprchy. Potřeboval ze sebe smýt nedočkavost, nervozitu, napětí, děs i překotný spád myšlenek. Navíc se těšil představou scény, která se rozpoutá až v dobrém rozpoložení, čistý a dobré mysli vyleze ze sprchy a bude na něj čekat namíchnutá Val. Čekal, že ‘výměnou’ za data dostane několik nových lživých informací, ze kterých snad už bude moci vyčíst, co vlastně mají zakrývat.
Bylo to ohromně osvěžující. Teplá, studená, horká, vlažná. Napětí ho však sprcha nezbavila a ani nemohla, práce dnešního dne svým způsobem začínala. A nezačala zrovna nejlépe.
„Sem jsem ti zkopírovala data z toho disku.“ Val nevypadala vůbec nasupeně. Naopak mu připadlo, že je v dobrém rozmaru. Na obrazovce se skvělo velmi složité schéma.
„Všechny?“ Zeptal se nedůvěřivým tónem Isaac, protože taková reakce se od něj asi očekávala, ale myšlenky se mu rozlétly úplně jiným směrem.
„Všechny, které ti mám povoleno vydat.“ Rozhodl se, že se raději bude soustředit na rozhovor, který se začínal stáčet zajímavě.
„Povoleno kým.“
„Tuhle informaci mám povoleno ti vydat. Pracuji pro Arkanum.“
„To je ten podnik naproti od Zigfrídových roztančených babiček?“
„To je Erneolská výzvědná služba. Není o nás moc slyšet a rádi bychom, aby tomu tak zůstalo. Proto tě mám poprosit o to, abys ve svém článku uvedl jednu z těch vašich kouzelných formulací jako ‘důvěryhodný zdroj’ nebo tak něco.“
„V článku?“
„Nepřekvapí tě snad, že jsme si o tobě zjistili pár věcí, než jsme ti svěřili do rukou můj život a ohrozili naši síť na Aridei. Snad tě potěší, že díky tvé iniciativě bude mít Deník přednostní právo na zveřejnění těchto informací. Musím tě však požádat o to, aby nic z toho, co je na tom disku, nebo co ses dozvěděl ve Šnekovi, nevyšlo tiskem až do devatenáctého. Však chápeš, státní zájem. Pokud nám vyhovíš, budeme pro příště vědět, že jsi spolehlivý. My ti za to slíbíme, že od nás dostane Inquire info až devatenáctého v poledne.“
„Od kdy výzvědná služba jakéhokoliv státu spolupracuje s novináři?“
„Od té doby, co mají společně zájmy. Tedy alespoň podobné. Vy se snažíte prodat co nejvíce kusů, my se snažíme vyburcovat a informovat co nejvíce lidí.“
„Aha, vy se snažíte aplikovat staré dobré: „Nikdo nepůjde do války, dokud nebude ohrožen, nebo se tak nebude alespoň cítit.“, které zabraňuje většině válek o moc.“
„Každý své problémy řeší po svém. A vy, až nás přestanete obviňovat z cynismu, také dojdete k tomu, že to, co děláme, je správné. To je přeci vaše pravidlo – informovat za každou cenu. Teď se čertíte, že vám ho umožňujeme naplnit.“
„Nebude vám vadit, když vás požádám o spuštění duplicateru a ověření věrnosti kopie, že?“ Vybojoval si několik chvil. Odložil předchozí rozhovor na pozdější kritické přezkoumání. Dříve než mohl zvolit správné otázky, musel zjistit, na čem vlastně je. Výchozí, nová a překvapivá informace pro něj bylo zjištění, že jeho akustický vysílač nefungoval. Zprvu uvažoval o tom, že vysadil kódovací procesor, ale pak by vypadly i všechny závislé systémy a k žádnému vysílání by vůbec nedošlo. Pokud budeme tedy vycházet z předpokladu, že k němu došlo, pak nás to zavede k tomu, že data, jež se právě kontrolovala, nebyla ta samá jako data jím vysílaná, protože on je kódoval a to tím způsobem, že bez správného klíče k dešifrování o dvou tisících slovech nemohla být nikdy spuštěna. Ale ona spuštěna byla. Tohle tedy byla data, která se ze Šneka (jestli tam kdy vůbec byla) dostala jinou cestou a celá tahle šaráda byla sehrána kvůli tomu, aby se on dostal k určitým datům způsobem, který by potvrdil jejich věrohodnost. Tento bod byl společný s jeho předchozími spekulacemi a nepřímo je tak potvrzoval. Znamenalo to tedy, že to, co si odnese jako kořist, bude bezpochyby snůška kravin zabalených tak, aby to na nich nebylo poznat. Odtud měl vývody promyšlené, také proto se mohl zabývat tak zbytečnou věcí, jakou byla zjevná nefunkčnost jeho přístroje. Zasáhlo to jeho ješitnost a nutilo ho to se k tomu takřka nutkavě vracet. Kdyby to jen trochu šlo, pak by jistě zachytili vysílání, protože nebylo až tak nepravděpodobné, že data pozmění, pokud je rovnou nezašifruje. Jedním z těch promyšlených vývodů byl i revidovaný názor na Miguelův status. Val věděla, že a jak svému někdejšímu kolegovi pomohl. Tuto informaci mohla získat několika způsoby, ale jeden byl zdaleka nejreálnější. Miguel nebyl členem odboje.
Duplicater skončil svojí práci. „Ty audio soubory nedostanu?“
„Ne,“ pravila prostě, jako by toto rozhodnutí bylo čistě v její kompetenci.
Jestliže se nemýlil. A jako že velice pochyboval, že se jeho úvahy dostaly na scestí, pak existoval způsob, jak ty audio stopy získat.
Jestliže se nemýlil. A jako že velice pochyboval, že se jeho úvahy dostaly na scestí, pak nebylo o co stát.
Nyní měl tři možnosti. Buď ji mohl zmáčknout, obvinit ze lži a doufat, že z ní dostane nějaké informace navíc, o čemž docela pochyboval. Navíc netušil, čeho všeho by byla schopna, když by se její mise jevila jako neúspěšná. Kdyby to prokoukl, neměl by pro ni a její šéfy už valnou hodnotu. A když by došlo na nejhorší – na fyzické násilí … Jistě, byl silnější, ale pokud to byla skutečně cvičená agentka Aridee, což považoval za nejpravděpodobnější, pak by to byl boj minimálně vyrovnaný, ale spíš hůř. Na bojová umění nikdy příliš nebyl. Na druhou stranu, kdyby mlčel, vzal disk a odešel, měl by dost možná lehkou taktickou výhodu pro případné další setkání. Pak tu byla třetí možnost, která se mu zamlouvala ze všeho nejvíce, a kterou se také chystal provést.
„Ještě něco?“
„Jen bych ráda dostala ujištění o tom, že akceptuješ naši žádost o pozdržení vydání článku a zamlčení naší identity. Jsme sice výkonný orgán demokratického státu, ale máme svoje vlastní směrnice a v zájmu státní bezpečnosti jsou mnozí schopni ledačehos.“
„Chápu. Na oplátku chci ale slyšet tvoje jméno. Skutečné jméno.“
„Stejně jako ty jsem byla dostatečně chytrá na to, abych si nevytvářela novou identitu Aridea má špehy všude a k naší hanbě musím předpokládat, že je asi vůbec neinformovanějším státem. Jmenuji se Valerie Dobratczinská, ale asi tě nepřekvapí, že žiju nudný život bankovní úřednice.“
„Díky,“ a v duchu k tomu dodal, „ty lhářko,“ vzal si disk a strčil ho do kapsy, „doufám, že se ještě někdy potkáme, Val.“
„Možná,“ usmála se na něj a vyprovodila jej pohledem z místnosti. Když otevřel dveře, uslyšel její hlas: „To mne na rozloučenou ani nepolíbíš?“ Nechápal, proč to řekla. Kdyby alespoň hrála na jeho ješitnost, trochu flirtovala, věděl by, kam směřuje. Konec konců, hrát alespoň trochu citu byla součást její práce - jak kurtizány, tak špióna. Ať tím mířila kamkoliv, měl už tak namožený mozek, že by jen asi stěží dokázal z nastalé situace něco kloudného vytěžit. Potřeboval čas roztřídit si myšlenky. Tuhle úvahu provedl až cestou ze schodů. Vykročil a zavřel dveře za sebou takřka intuitivně.
Pokračování příště....
eA
zničení země
Vidím, že jdeš ve stopách literární klasiky SF pojednávající o vzdálené budoucnosti, v níž byla většinou planeta Země ztracena či zničena. Co Tě k tomu vedlo?
moc se mi to líbí
Odpověď Augustovi
decentralizace
Domnívám se, že krom těch děl, která jsi ocitoval, by se podobných našlo daleko víc a teď tím nemyslím věci jako třeba Doctor Who. Co se té decentralizace týče, tak jsi měl asi v době, kdy jsi to psal, docela malou představivost. Vezměme si za příklad Řím, který ztratil svou roli centra již na sklonku Římské říše a starověku. Ve středověku jsme tu pak měli silově vyvážený a decentralizovaný svět přestože návaznost na Římské imperium byla jasná a zjevná. Římu navíc ještě hodně pomohlo, že je stále pro katolíky náboženským centrem. Nebýt toho, tak již dávno upadl v totální nevýznamnost.
Tak znovu