Kdyby bylo nebe o trochu níž
[* 2010/kdyby-bylo-nebe-o-trochu-niz_00.jpg <]
**Příhod, jako je tato, neznám mnoho. Možná jen jednu či dvě. Stává se jich zoufale málo, a proto každá stojí za převyprávění, i když svému čtenáři mohou přinést krutá muka obraznosti a dlouhé bezesné noci. Ale posuďte radši sami. POZN REDAKCE: Jedná se o povídku s nádechem erotickým, proto by ji osoby mladší osmnácti let měly číst pouze v doprovodu dospělého či vůbec, jinak hrozí ohrožení jejich mravní výchovy. Osoby starší šedesáti let by ji měly číst pouze v přítomnosti manžela\ky či pana faráře nebo vůbec, jinak jim hrozí ještě něco mnohem horšího. Přejeme příjemné čtení.** Byl červnový, ještě ne příliš teplý den někdy po ránu a na kole lesní pěšinou nedaleko Pardubic jela usměvavá brunetka. Hanka byla medička. Štíhlá, sebevědomá, inteligentní a dechberoucí. Bylo ji teprve devatenáct, možná dvacet, ale nikdy se nestyděla za své nádherné křivky. Ráda se vystavovala úplně nahá slunečním paprskům. Vždyť dokonalost lidského těla je tak zoufale pomíjivá. Na nuda pláž dorazila hodně brzy. Měla v plánu učit se anatomii, jíst třešně a trochu si zaplavat dokud tu nebude hlava na hlavě. Pomalu vedla kolo po nepříliš dlouhé pláži a pečlivě si vybírala místo, kam si lehne. Tou dobou tu seděl na dece jen postarší pán s pleší a velkým pivním pupkem. Co mu chybělo v porostu na hlavě, toho mu příroda dopřála bohatě na celém těle. Byl zarostlý téměř všude, až na velké, silné, mozolnaté ruce. Četl si noviny. Hanku si dlouze prohlédl přes silnou obroučku brýlí, jako by si chtěl vychutnat, že tahle kráska se v příštím okamžiku svlékne do naha a on bude jediným divákem tohoto neskutečného představení. „Asi šmírák“, zhodnotila ho krátce v duchu Hanka a šla si lehnout na opačnou část pláže. Chvíli seděla na břehu oblečená do letních šatů, jedla třešně a plivala pecky do vody. Přemýšlela, jestli má udělat chlupatému dědkovi radost a svléknout se. Nakonec ji přemohlo slunce. Pomalu odložila všechno oblečení a úhledně ho složila na hromádku. Dál seděla s koleny přitaženými k bradě a pozorovala třpytivou hladinu písáku. Pak s hlubokým povzdechem vytáhla z tašky učebnici anatomie a opalovací krém. Měla ráda mandlovou vůni krému. Připadala si čistější a sebevědomější. Lehla si na břicho a nechala tak vyniknout své nejkrásnější ženské zbrani. Kromě tlusťocha na pláži ještě pořád nikdo jiný nebyl. Muž z dálky pozoroval po očku bezstarostně se kmitající nožky a pevný zadeček. Proklínal svůj česnekový dech, zkažený chrup, věk, váhu, pleš i svou prachbídnou dělnickou penzi. O takovéhle dívce se mu nezdály ani jeho nejbujnější sny. Přestože byla jen pár metrů od něj, dělila je propast miliónů světelných let. Neexistují snad výraznější protiklady než krásná a sebevědomá nahá dívka a starý ochlasta, jehož nahota zbavila i těch posledních symbolů důstojnosti. Už dávno přestal hledat směry z pasti svého života. Na vteřinu přivřel oči a představoval si, jak jeho velké pracky hnětou její mladé tělo. Zachvěl se vzrušením nad tou chlípnou představou a přihnul si na uklidnění trochu piva z lahve, kterou ještě před chvílí chladil ve vodě. Takhle si představoval ideální den. Ač nebyl věřící, zahleděl se na okamžik k obloze s nevyřčenou prosbou, aby bylo nebe ten den o trochu blíž, aby se mohl podívat zblízka nebo si dokonce sáhnout… A jeho prosby byly překvapivě vyslyšeny. Hanku z poklidného rozjímání vyrušilo ostré bodnutí. Prudce se vztyčila, ale po vetřelci nebylo památky. „Vosa nebo včela“, blesklo jí hlavou a zachvátila jí panika. Byla alergická na vosí bodnutí a jednou v dětství téměř nestihla pomoc. Doma jí naučili, že musí jed z rány okamžitě vysát. Čím dřív tím líp. Ačkoliv byla medička, netušila nakolik je to babská pověra a nakolik racionální léčba. Nevzala si s sebou mobil, přijela na kole a písák je daleko za městem. Jakákoliv pomoc by patrně dorazila pozdě. Musí jed vysát! Jenže potíž byla v místě… Nejen, že na něj sama nedosáhla, ale vosa se zabodla do zadečku. Dívčí pozadí má mnoho neutrálním ploch a pak taky partie choulostivé. Vosa se zabodla na vnitřní straně kde téměř přechází v klín. Váhala jen zlomek vteřiny než se rozhodla. Sama to nedokáže. Vidina ohrožení života jí zcela zachvátila a ona se zoufale rozběhla na druhý konec pláže. Tlusťoch slyšel výkřik a otočil se. To co následovalo předčilo všechny jeho dosavadní erotické fantazie. Běžela k němu nahá dívka. Fascinovaně jako uhranutý hleděl na houpající se prsy. Rozbušilo se mu srdce. Doběhla až k němu a překotně mu vysvětlila o co jde. Jen zalapal po dechu. Tohle nemůže být pravda! „Někde tady“ stála nad ním a odhalila mu zblízka místo, kam dosud nezabloudily ani jeho nejtajnější myšlenky. Cítil, jak mu tepe krev ve spáncích a zároveň mu vyschlo v hrdle. „Tak šup, dokud to nezačalo působit“, pobídl ji dědek chraptivě v panickém strachu, že si to rozmysli. V náhlém popudu se rozhodl. Prudce ji chytil za boky a lačně se přisál do intimních partií. Překvapeně ucukla, ale jeho stařecké rty a květákovitý nos se již letmo dotkly jejího klína a na vnitřních stranách stehen ucítila jeho neoholenou tvář. „Takhle ne...“, koktala rozpačitě a couvala. „Jinak se tam nedostanu! Klekni si na všechny čtyři“, rozkázal dědek tak razantně, že ho automaticky poslechla. Sám byl překvapen, jak to šlo snadno. Pořád nemohl uvěřit, že se to skutečně děje. Jednou si představoval, že by si některé scény ze života mohl zastavit a přehrát znovu. Na tuhle by se díval donekonečna. „Musím jed vymačkat z rány“, zamumlal muž zdůvodnění, proč jeho obří tlapy hnětou dívku v intimních partiích. Neprotestovala. V duchu se pochválil za vynalézavost. Pod vahou jeho těla klesla na břicho, což muži vyhovovalo. Mohl tak lépe skrýt erekci, jakou nepocítil snad od dob puberty. Ačkoliv sál jed, přísahal by, že nic lepšího dosud neochutnal. „Takhle parádně by ti to děvenko nikdo neudělal“, radoval se sám v mysli nad svým výkonem. Voněla po mandlích a trochu medově. Už si ani nevzpomínal, že takto voní dívky. Nejraději by se do ní zakousl a roztrhal jí jako medvěd malého králíka. Moc nechybělo a udělal by to. Bylo na ní ještě spousta míst, kterých se mužská ústa ještě nedotkla. Jeho mysl jako v kómatu opustila tělo a dívala se shora na tu nejpodivnější záchranu života. Starý muž a nahá dívka. „Už to stačí“, zvedla se naráz Hanka a odtlačila rázně jeho hlavu pryč. „Ještě to prohlídnu...“ „Ne, díky.“ A propast mezi nimi se opět rozevřela. Už nebude žádné příště. Nikdy. Tohle bylo naposledy, co se na tlustého starce život usmál. Pořád měl erekci, tak se jen přitrouble zašklebil a zůstal ležet na břiše jakoby nic. Jako kdyby se Hanka před chvíli ptala, kolik je hodin nebo spolu řešili něco hodně banálního. Hanka se šla vykoupat, znovu se natřela krémem, oblékla se a trochu rozpačitě zamávala na pozdrav. Cestou po lesní pěšině jí vyhrkly slzy. „Bože“, vydechla, ale její povzdech spíš než Bohu patřil jeho nejdokonalejšímu dílu. Dědek seděl na jednom místě jako opařený až do západu slunce. Chodil k písáku každý den až do konce léta. Občas se na pláži ukázal na podzim i v zimě. Hanku už nikdy nespatřil. „Kdyby tak vosa bodla mě, nikdo by mi nepomohl“, zhodnotil realisticky své šance. On však alergický na vosí bodnutí nebyl. V duchu se tomu musel smát. Jemu možná vosí jed vlil do těla nový život. Rozbrečel se stařeckou sebelítostí a v pochybách, jestli se mu jeho nejhezčí zážitek života vlastně celý jen nezdál.
**Příhod, jako je tato, neznám mnoho. Možná jen jednu či dvě. Stává se jich zoufale málo, a proto každá stojí za převyprávění, i když svému čtenáři mohou přinést krutá muka obraznosti a dlouhé bezesné noci. Ale posuďte radši sami. POZN REDAKCE: Jedná se o povídku s nádechem erotickým, proto by ji osoby mladší osmnácti let měly číst pouze v doprovodu dospělého či vůbec, jinak hrozí ohrožení jejich mravní výchovy. Osoby starší šedesáti let by ji měly číst pouze v přítomnosti manžela\ky či pana faráře nebo vůbec, jinak jim hrozí ještě něco mnohem horšího. Přejeme příjemné čtení.** Byl červnový, ještě ne příliš teplý den někdy po ránu a na kole lesní pěšinou nedaleko Pardubic jela usměvavá brunetka. Hanka byla medička. Štíhlá, sebevědomá, inteligentní a dechberoucí. Bylo ji teprve devatenáct, možná dvacet, ale nikdy se nestyděla za své nádherné křivky. Ráda se vystavovala úplně nahá slunečním paprskům. Vždyť dokonalost lidského těla je tak zoufale pomíjivá. Na nuda pláž dorazila hodně brzy. Měla v plánu učit se anatomii, jíst třešně a trochu si zaplavat dokud tu nebude hlava na hlavě. Pomalu vedla kolo po nepříliš dlouhé pláži a pečlivě si vybírala místo, kam si lehne. Tou dobou tu seděl na dece jen postarší pán s pleší a velkým pivním pupkem. Co mu chybělo v porostu na hlavě, toho mu příroda dopřála bohatě na celém těle. Byl zarostlý téměř všude, až na velké, silné, mozolnaté ruce. Četl si noviny. Hanku si dlouze prohlédl přes silnou obroučku brýlí, jako by si chtěl vychutnat, že tahle kráska se v příštím okamžiku svlékne do naha a on bude jediným divákem tohoto neskutečného představení. „Asi šmírák“, zhodnotila ho krátce v duchu Hanka a šla si lehnout na opačnou část pláže. Chvíli seděla na břehu oblečená do letních šatů, jedla třešně a plivala pecky do vody. Přemýšlela, jestli má udělat chlupatému dědkovi radost a svléknout se. Nakonec ji přemohlo slunce. Pomalu odložila všechno oblečení a úhledně ho složila na hromádku. Dál seděla s koleny přitaženými k bradě a pozorovala třpytivou hladinu písáku. Pak s hlubokým povzdechem vytáhla z tašky učebnici anatomie a opalovací krém. Měla ráda mandlovou vůni krému. Připadala si čistější a sebevědomější. Lehla si na břicho a nechala tak vyniknout své nejkrásnější ženské zbrani. Kromě tlusťocha na pláži ještě pořád nikdo jiný nebyl. Muž z dálky pozoroval po očku bezstarostně se kmitající nožky a pevný zadeček. Proklínal svůj česnekový dech, zkažený chrup, věk, váhu, pleš i svou prachbídnou dělnickou penzi. O takovéhle dívce se mu nezdály ani jeho nejbujnější sny. Přestože byla jen pár metrů od něj, dělila je propast miliónů světelných let. Neexistují snad výraznější protiklady než krásná a sebevědomá nahá dívka a starý ochlasta, jehož nahota zbavila i těch posledních symbolů důstojnosti. Už dávno přestal hledat směry z pasti svého života. Na vteřinu přivřel oči a představoval si, jak jeho velké pracky hnětou její mladé tělo. Zachvěl se vzrušením nad tou chlípnou představou a přihnul si na uklidnění trochu piva z lahve, kterou ještě před chvílí chladil ve vodě. Takhle si představoval ideální den. Ač nebyl věřící, zahleděl se na okamžik k obloze s nevyřčenou prosbou, aby bylo nebe ten den o trochu blíž, aby se mohl podívat zblízka nebo si dokonce sáhnout… A jeho prosby byly překvapivě vyslyšeny. Hanku z poklidného rozjímání vyrušilo ostré bodnutí. Prudce se vztyčila, ale po vetřelci nebylo památky. „Vosa nebo včela“, blesklo jí hlavou a zachvátila jí panika. Byla alergická na vosí bodnutí a jednou v dětství téměř nestihla pomoc. Doma jí naučili, že musí jed z rány okamžitě vysát. Čím dřív tím líp. Ačkoliv byla medička, netušila nakolik je to babská pověra a nakolik racionální léčba. Nevzala si s sebou mobil, přijela na kole a písák je daleko za městem. Jakákoliv pomoc by patrně dorazila pozdě. Musí jed vysát! Jenže potíž byla v místě… Nejen, že na něj sama nedosáhla, ale vosa se zabodla do zadečku. Dívčí pozadí má mnoho neutrálním ploch a pak taky partie choulostivé. Vosa se zabodla na vnitřní straně kde téměř přechází v klín. Váhala jen zlomek vteřiny než se rozhodla. Sama to nedokáže. Vidina ohrožení života jí zcela zachvátila a ona se zoufale rozběhla na druhý konec pláže. Tlusťoch slyšel výkřik a otočil se. To co následovalo předčilo všechny jeho dosavadní erotické fantazie. Běžela k němu nahá dívka. Fascinovaně jako uhranutý hleděl na houpající se prsy. Rozbušilo se mu srdce. Doběhla až k němu a překotně mu vysvětlila o co jde. Jen zalapal po dechu. Tohle nemůže být pravda! „Někde tady“ stála nad ním a odhalila mu zblízka místo, kam dosud nezabloudily ani jeho nejtajnější myšlenky. Cítil, jak mu tepe krev ve spáncích a zároveň mu vyschlo v hrdle. „Tak šup, dokud to nezačalo působit“, pobídl ji dědek chraptivě v panickém strachu, že si to rozmysli. V náhlém popudu se rozhodl. Prudce ji chytil za boky a lačně se přisál do intimních partií. Překvapeně ucukla, ale jeho stařecké rty a květákovitý nos se již letmo dotkly jejího klína a na vnitřních stranách stehen ucítila jeho neoholenou tvář. „Takhle ne...“, koktala rozpačitě a couvala. „Jinak se tam nedostanu! Klekni si na všechny čtyři“, rozkázal dědek tak razantně, že ho automaticky poslechla. Sám byl překvapen, jak to šlo snadno. Pořád nemohl uvěřit, že se to skutečně děje. Jednou si představoval, že by si některé scény ze života mohl zastavit a přehrát znovu. Na tuhle by se díval donekonečna. „Musím jed vymačkat z rány“, zamumlal muž zdůvodnění, proč jeho obří tlapy hnětou dívku v intimních partiích. Neprotestovala. V duchu se pochválil za vynalézavost. Pod vahou jeho těla klesla na břicho, což muži vyhovovalo. Mohl tak lépe skrýt erekci, jakou nepocítil snad od dob puberty. Ačkoliv sál jed, přísahal by, že nic lepšího dosud neochutnal. „Takhle parádně by ti to děvenko nikdo neudělal“, radoval se sám v mysli nad svým výkonem. Voněla po mandlích a trochu medově. Už si ani nevzpomínal, že takto voní dívky. Nejraději by se do ní zakousl a roztrhal jí jako medvěd malého králíka. Moc nechybělo a udělal by to. Bylo na ní ještě spousta míst, kterých se mužská ústa ještě nedotkla. Jeho mysl jako v kómatu opustila tělo a dívala se shora na tu nejpodivnější záchranu života. Starý muž a nahá dívka. „Už to stačí“, zvedla se naráz Hanka a odtlačila rázně jeho hlavu pryč. „Ještě to prohlídnu...“ „Ne, díky.“ A propast mezi nimi se opět rozevřela. Už nebude žádné příště. Nikdy. Tohle bylo naposledy, co se na tlustého starce život usmál. Pořád měl erekci, tak se jen přitrouble zašklebil a zůstal ležet na břiše jakoby nic. Jako kdyby se Hanka před chvíli ptala, kolik je hodin nebo spolu řešili něco hodně banálního. Hanka se šla vykoupat, znovu se natřela krémem, oblékla se a trochu rozpačitě zamávala na pozdrav. Cestou po lesní pěšině jí vyhrkly slzy. „Bože“, vydechla, ale její povzdech spíš než Bohu patřil jeho nejdokonalejšímu dílu. Dědek seděl na jednom místě jako opařený až do západu slunce. Chodil k písáku každý den až do konce léta. Občas se na pláži ukázal na podzim i v zimě. Hanku už nikdy nespatřil. „Kdyby tak vosa bodla mě, nikdo by mi nepomohl“, zhodnotil realisticky své šance. On však alergický na vosí bodnutí nebyl. V duchu se tomu musel smát. Jemu možná vosí jed vlil do těla nový život. Rozbrečel se stařeckou sebelítostí a v pochybách, jestli se mu jeho nejhezčí zážitek života vlastně celý jen nezdál.