Je Kumar Vishwanathan poslem šílených lží o Bedřišce…?
[* 2010/je-kumar-vishwanathan-poslem-silenych-lzi-o-bedrisce_00.jpg <]
**V pátek 27. srpna 2010 se uskutečnila tisková konference o Bedřišce. Toto křehké dívčí jméno má ve svém názvu poněkud drsná čtvrt v ostravském městském obvodu Mariánské hory a Hulváky, kde žijí pospolu gadžové i romští obyvatelé. Kolem této lokality už bylo několik pozdvižení. To první se odehrálo v roce 2006 při poradě občanů s vedením obvodu.** Až rok poté doručil indický samozvaný ochránce romských práv Sri Kumar Vishwanathan do Senátu PČR tajně pořízenou nahrávku z tohoto setkání, v níž se starostka a senátorka Liana Janáčková "přiznává" v návalu adrenalinu ke svému "rasismu". Kumar, tento posel kompromitujících zvěstí, které dostal s ročním zpožděním od pana Michniaka - předsedy mariánskohorské ODS a místopředsedy ostravské ODS, odešel z Indie, protože mu prý vadil tamní kastovní systém. Proč se nepostavil v Indii jako ochránce lidských práv za své krajany? Asi proto, že by mu tam těžko dovolili vydělávat v rozličných nadacích, natož aby hospodařil ročně s bratru 25 miliony Kč. Možná z Keraly upaloval i z jiných důvodů…? Nic proti němu v podstatě nemám, stejně jako proti jeho rodákovi, jímž je kalkatský podnikatel Lakšmí Mittal, pátý nejbohatší člověk planety a majitel Divize METAL & STEEL společnosti I.F.T. OFFICE, spol. s r.o. Jsou to jistě oba hodní hoši, maminky z nich určitě měly nebo ještě mají velkou radost. Kumar Vishwanathan se narodil v Quilonu ve státě Kerala v jižní Indii. V roce 1990 absolvoval Přírodovědeckou fakultu na moskevské Univerzitě Patrica Lumumby, obor fyzika - matematika. V následujících měsících působil jako stážista na britských a amerických školách (Londýnská univerzita, International Visitor Leadership Program v USA). Mezi lety 1991 až 1997 už však pracoval jako středoškolský učitel fyziky na anglické sekci gymnázia Hejčín v Olomouci. Od roku 1997 se věnuje romské menšině v České republice. Jako streetworker a komunitní pracovník ve Slezské Ostravě pracoval s Romy postiženými záplavami. V roce 1998 spolu se studenty Ostravské univerzity a Masarykovy univerzity v Brně založil občanské sdružení Vzájemné soužití, jehož je nyní předsedou a ředitelem. O rok později byl jmenován občanským členem Rady vlády ČR pro lidská práva (opakovaně v letech 2003 a 2005) a pro své jazykové znalosti i členem skupiny Bridge People UNHCR Praha, pro konzultace s velvyslanectvími zemí EU o otázkách mezietnického soužití v ČR. Je nositelem řady ocenění, mezi něž patří např. Cena Františka Kriegla (1998) Charty 77 za osobní nasazení při sbližování a porozumění mezi Romy a Neromy, cena Prix Irene (2003) udělená o.s. Tolerance za příspěvek ke zlepšení mezietnického soužití, cena Alice Garrigue Masaryk (2005) udělená americkým velvyslancem v ČR Williamem Cabanissem za rozvoj lidských práv a podporu sociální spravedlnosti či cena Ashoka Fellow (2007). Tolik práce, že by zadarmo? Kdoví, kolik z těchto funkcí dělá šlechetně bez nároku na odměnu... O nic z toho by v Indii ani nezavadil, ani by nikoho nepřiměl, aby ho učinili ředitelem a předsedou občanského indického sdružení nebo zvolili členem nějaké Rady indické vlády. Byl jsem v Bombaji šeskrát. Považuji Indii za jednu z nejšpinavějších a nejchudších zemí světa, kde lidé umírají na ulicích hladem, zatímco posvátné krávy jsou chráněny. Místo pro humanisty jako stvořené. Ovšem Kumar ve svém účelovém altruismu asi pochopil, že Česko je pro něj živnou půdou, jak dělat, že dělá a mít za to na dobré živobytí. Jako většina jeho romských klientů. Něco za nic, resp. podle výroční zprávy činí roční příjem sdružení Vzájemného soužití 25,5 milionů Kč, vydání téměř 26 milionů, z toho na mzdy pro cca 45 zaměstnanců přes 11 milionů Kč... Plus plat osobního šoféra pro dr. Kumara v automobilu zahraniční značky. „Domnívám se, že romská komunita je budoucností této země, protože je to rostoucí komunita,“ říká Kumar a dodává, že ji vidí jako skupinu lidí, jež může Česko obohatit. Říká to kulantně, protože má na mysli vysokou porodnost romských rodiček. Pro představu, kolik by měl v Indii prostoru pro své filantropické činnosti, si řekněme dle enyklopedie, co je to kastovní systém, jenž ho mj. přiměl Indii opustit. V Indii se dělí obyvatelstvo do čtyř vrstev (varen). Každá varna představuje část lidského těla a má přidělenou barvu: Bráhmáni (kněží) – ústa – barva bílá. Kšatrijové (válečníci, politici, pracovníci státní správy) – paže- barva červená. Vaišjové (obchodníci, řemeslníci a zemědělci) – stehna - barva žlutá. Šúdrové (služebníci, dělníci a bezzemci – chodidla - barva černá. Mimo toto rozdělení stojí "dalit"i (nedotknutelní), a také "párijové", kteří nepatří do žádné varny. Konají tu nejšpinavější práci, žijí pod hranicí chudoby a ostatní varny je tedy považují za nečisté. Jejich přítomnost nebo už jen samotný jejich stín může způsobit rituální poskvrnění. Že by to vše neskýtalo pro humanistu Kumara dosti šancí k rozvinutí jeho sociálního cítění, kterému se naučil v Moskvě na škole, jež nese jméno afrického revolucionáře Patrice Lumumby, zavražděného americkými imperialisty? Poslouchat můžu, hlásit musím! Takové je zřejmě motto pana Kumara. Poprvé ho využil v roce 2007, kdy se mu dostala do rukou nelegální nahrávka schůze o Bedřišce. Probírala se problematika této kolonie, jež je z velké části obývána Romy a nepřizpůsobivými - sociálně vyloučenými občany, kteří většinou nechtěji pracovat, jelikož jim asi víc vyhovuje pobírání sociálních dávek. Ve vyhrocené atmosféře tenkrát řekla starostka Mariánských hor a Hulvák ing. arch. Liana Janáčková emotivní slova: „Bohužel, jsem rasista. Nesouhlasím s jakoukoli integrací cikánů, aby plošně byli po obvodu. Bohužel, vybrali jsme Bedřišku, takže tam budou, klidně s vysokým plotem, elektrikou, mně je to jedno…Já už ty Cikány opravdu nemám kam dávat, já bych prostě musela mít ten dynamit a odstřelit je,” prohlásila bezradně. “Klidně to budu křičet do celého světa..!“ „Paní Janáčková je pracovitá žena a žádná rasistka. Už několik let podporuje náš fotbalový turnaj proti drogám a rasismu,“ řekl na adresu senátorky zástupce Unie olašských Romů Josef Stojka, který se sám přihlásil na policii, že chce k tomu něco říct. U soudu pak tento princ olašského krále znovu prohlásil, že Janáčková není rasistka a že to vidí jako lumpárnu, že Romové byli zapleteni do špinavé politické hry, kterou rozfofroval pan Michniak. Senát Lianu Janáčkovou za její výroky o dynamitu a elektrickém plotu nezbavil imunity a nevydal k trestnímu stíhání, i když o to sama požádala… Z prohlášení starostky Liany Janáčkové k dění v osadě Bedřiška: …”Rodinu Podraných jsme přestěhovali z z domu na ulici Přemyslovců v centru obvodu Mariánské Hory a Hulváky cca před 11 lety do osady Bedřiška na žádost soukromých majitelů domu z důvodu špatného soužití. Mezi majitele domu na ulici Přemyslovců patří i současný člen zastupitelstva za ODS Jan Machač. Jedním z důvodů přestěhování byl i požár pneumatik ve sklepě domu, založený dětmi manželů Podraných. Přidělený finský domek tehdy rodina akceptovala bez jakýchkoliv připomínek. Jak děti postupně dospívaly, přidělovala radnice na jejich žádost další finské domky. Postupně takto získali celkem 5 bytů (byt = polovina finského domku). Není pravdou, že nejsou dlužníci, celá rodina dluží radnici přes 30 tis. Kč + poplatky. Část dluhu manželé pravidelně splácí... Do bydlení „pro Romy“ radnice investovala více než 20 milionů Kč, neboť devastace bytového fondu některými z nich je nekonečná. Přesto před každým přidělením bytu jej znovu a znovu opravujeme. Na vlastní náklady si nově přidělované byty opravují většinou „Neromové“. Práce „pro Romy“ tvoří cca 80% činnosti na radnici, přičemž romské populace je zcela jistě pod 10 procent celkového počtu obyvatel našeho městského obvodu (cca 13 tisíc obyvatel)…” V pátek se uskutečnila na radnici Mariánských hor o Bedřišce tisková konference. MF Dnes jí věnovala celou novinovou stranu. Tragikomický byl rozhovor s Kumarem, který tvrdil, že starostka Janáčková je poslem (špatně z hlediska genderových symbolů) šílených zpráv, jelikož si tak údajně chce sehnat hlasy voličů pro nadcházející podzimní volby. A čí hlasy si tak míni obstarat pan Kumar Vishwanathan...? Na otázku, co říká na to, že byla rozkradena střecha jedné z budov Bedřišky a povídají si o tom už i vrabci na střeše, lakonicky odpověděl, že o ničem takovém neví. Také na další dotaz reagoval stejně, když nic netušil o tom, že si gadžové stěžovali na nepořádek svých romských sousedů. Kumar o tom opět nic nevěděl. On nic, on muzikant. Přitom mu jedna z žen z ulice Nájemnické, shodou okolností důchodkyně na invalidním vozíčku potvrdila, že prožívají nesnesitelný život v neustálém hluku a nepořádku ze strany svých romských sousedů. Zato mohl Kumar místopřísežně prohlásit, že na vlastní oči viděl romské děti, jak sbírají papírky kolem svých domů a jejich rodiče jak stíhají distributory drog… Suma sumárum mi vychází, že správný titulek toho článku by měl spíš znít: Jak je Kumar dobře placeným poslem šíleně lživých zpráv z Bedřišky. Snad není pověrčivý. Působí totiž mezi ostravskými Romy už třináctý rok... převzato z olser.cz
**V pátek 27. srpna 2010 se uskutečnila tisková konference o Bedřišce. Toto křehké dívčí jméno má ve svém názvu poněkud drsná čtvrt v ostravském městském obvodu Mariánské hory a Hulváky, kde žijí pospolu gadžové i romští obyvatelé. Kolem této lokality už bylo několik pozdvižení. To první se odehrálo v roce 2006 při poradě občanů s vedením obvodu.** Až rok poté doručil indický samozvaný ochránce romských práv Sri Kumar Vishwanathan do Senátu PČR tajně pořízenou nahrávku z tohoto setkání, v níž se starostka a senátorka Liana Janáčková "přiznává" v návalu adrenalinu ke svému "rasismu". Kumar, tento posel kompromitujících zvěstí, které dostal s ročním zpožděním od pana Michniaka - předsedy mariánskohorské ODS a místopředsedy ostravské ODS, odešel z Indie, protože mu prý vadil tamní kastovní systém. Proč se nepostavil v Indii jako ochránce lidských práv za své krajany? Asi proto, že by mu tam těžko dovolili vydělávat v rozličných nadacích, natož aby hospodařil ročně s bratru 25 miliony Kč. Možná z Keraly upaloval i z jiných důvodů…? Nic proti němu v podstatě nemám, stejně jako proti jeho rodákovi, jímž je kalkatský podnikatel Lakšmí Mittal, pátý nejbohatší člověk planety a majitel Divize METAL & STEEL společnosti I.F.T. OFFICE, spol. s r.o. Jsou to jistě oba hodní hoši, maminky z nich určitě měly nebo ještě mají velkou radost. Kumar Vishwanathan se narodil v Quilonu ve státě Kerala v jižní Indii. V roce 1990 absolvoval Přírodovědeckou fakultu na moskevské Univerzitě Patrica Lumumby, obor fyzika - matematika. V následujících měsících působil jako stážista na britských a amerických školách (Londýnská univerzita, International Visitor Leadership Program v USA). Mezi lety 1991 až 1997 už však pracoval jako středoškolský učitel fyziky na anglické sekci gymnázia Hejčín v Olomouci. Od roku 1997 se věnuje romské menšině v České republice. Jako streetworker a komunitní pracovník ve Slezské Ostravě pracoval s Romy postiženými záplavami. V roce 1998 spolu se studenty Ostravské univerzity a Masarykovy univerzity v Brně založil občanské sdružení Vzájemné soužití, jehož je nyní předsedou a ředitelem. O rok později byl jmenován občanským členem Rady vlády ČR pro lidská práva (opakovaně v letech 2003 a 2005) a pro své jazykové znalosti i členem skupiny Bridge People UNHCR Praha, pro konzultace s velvyslanectvími zemí EU o otázkách mezietnického soužití v ČR. Je nositelem řady ocenění, mezi něž patří např. Cena Františka Kriegla (1998) Charty 77 za osobní nasazení při sbližování a porozumění mezi Romy a Neromy, cena Prix Irene (2003) udělená o.s. Tolerance za příspěvek ke zlepšení mezietnického soužití, cena Alice Garrigue Masaryk (2005) udělená americkým velvyslancem v ČR Williamem Cabanissem za rozvoj lidských práv a podporu sociální spravedlnosti či cena Ashoka Fellow (2007). Tolik práce, že by zadarmo? Kdoví, kolik z těchto funkcí dělá šlechetně bez nároku na odměnu... O nic z toho by v Indii ani nezavadil, ani by nikoho nepřiměl, aby ho učinili ředitelem a předsedou občanského indického sdružení nebo zvolili členem nějaké Rady indické vlády. Byl jsem v Bombaji šeskrát. Považuji Indii za jednu z nejšpinavějších a nejchudších zemí světa, kde lidé umírají na ulicích hladem, zatímco posvátné krávy jsou chráněny. Místo pro humanisty jako stvořené. Ovšem Kumar ve svém účelovém altruismu asi pochopil, že Česko je pro něj živnou půdou, jak dělat, že dělá a mít za to na dobré živobytí. Jako většina jeho romských klientů. Něco za nic, resp. podle výroční zprávy činí roční příjem sdružení Vzájemného soužití 25,5 milionů Kč, vydání téměř 26 milionů, z toho na mzdy pro cca 45 zaměstnanců přes 11 milionů Kč... Plus plat osobního šoféra pro dr. Kumara v automobilu zahraniční značky. „Domnívám se, že romská komunita je budoucností této země, protože je to rostoucí komunita,“ říká Kumar a dodává, že ji vidí jako skupinu lidí, jež může Česko obohatit. Říká to kulantně, protože má na mysli vysokou porodnost romských rodiček. Pro představu, kolik by měl v Indii prostoru pro své filantropické činnosti, si řekněme dle enyklopedie, co je to kastovní systém, jenž ho mj. přiměl Indii opustit. V Indii se dělí obyvatelstvo do čtyř vrstev (varen). Každá varna představuje část lidského těla a má přidělenou barvu: Bráhmáni (kněží) – ústa – barva bílá. Kšatrijové (válečníci, politici, pracovníci státní správy) – paže- barva červená. Vaišjové (obchodníci, řemeslníci a zemědělci) – stehna - barva žlutá. Šúdrové (služebníci, dělníci a bezzemci – chodidla - barva černá. Mimo toto rozdělení stojí "dalit"i (nedotknutelní), a také "párijové", kteří nepatří do žádné varny. Konají tu nejšpinavější práci, žijí pod hranicí chudoby a ostatní varny je tedy považují za nečisté. Jejich přítomnost nebo už jen samotný jejich stín může způsobit rituální poskvrnění. Že by to vše neskýtalo pro humanistu Kumara dosti šancí k rozvinutí jeho sociálního cítění, kterému se naučil v Moskvě na škole, jež nese jméno afrického revolucionáře Patrice Lumumby, zavražděného americkými imperialisty? Poslouchat můžu, hlásit musím! Takové je zřejmě motto pana Kumara. Poprvé ho využil v roce 2007, kdy se mu dostala do rukou nelegální nahrávka schůze o Bedřišce. Probírala se problematika této kolonie, jež je z velké části obývána Romy a nepřizpůsobivými - sociálně vyloučenými občany, kteří většinou nechtěji pracovat, jelikož jim asi víc vyhovuje pobírání sociálních dávek. Ve vyhrocené atmosféře tenkrát řekla starostka Mariánských hor a Hulvák ing. arch. Liana Janáčková emotivní slova: „Bohužel, jsem rasista. Nesouhlasím s jakoukoli integrací cikánů, aby plošně byli po obvodu. Bohužel, vybrali jsme Bedřišku, takže tam budou, klidně s vysokým plotem, elektrikou, mně je to jedno…Já už ty Cikány opravdu nemám kam dávat, já bych prostě musela mít ten dynamit a odstřelit je,” prohlásila bezradně. “Klidně to budu křičet do celého světa..!“ „Paní Janáčková je pracovitá žena a žádná rasistka. Už několik let podporuje náš fotbalový turnaj proti drogám a rasismu,“ řekl na adresu senátorky zástupce Unie olašských Romů Josef Stojka, který se sám přihlásil na policii, že chce k tomu něco říct. U soudu pak tento princ olašského krále znovu prohlásil, že Janáčková není rasistka a že to vidí jako lumpárnu, že Romové byli zapleteni do špinavé politické hry, kterou rozfofroval pan Michniak. Senát Lianu Janáčkovou za její výroky o dynamitu a elektrickém plotu nezbavil imunity a nevydal k trestnímu stíhání, i když o to sama požádala… Z prohlášení starostky Liany Janáčkové k dění v osadě Bedřiška: …”Rodinu Podraných jsme přestěhovali z z domu na ulici Přemyslovců v centru obvodu Mariánské Hory a Hulváky cca před 11 lety do osady Bedřiška na žádost soukromých majitelů domu z důvodu špatného soužití. Mezi majitele domu na ulici Přemyslovců patří i současný člen zastupitelstva za ODS Jan Machač. Jedním z důvodů přestěhování byl i požár pneumatik ve sklepě domu, založený dětmi manželů Podraných. Přidělený finský domek tehdy rodina akceptovala bez jakýchkoliv připomínek. Jak děti postupně dospívaly, přidělovala radnice na jejich žádost další finské domky. Postupně takto získali celkem 5 bytů (byt = polovina finského domku). Není pravdou, že nejsou dlužníci, celá rodina dluží radnici přes 30 tis. Kč + poplatky. Část dluhu manželé pravidelně splácí... Do bydlení „pro Romy“ radnice investovala více než 20 milionů Kč, neboť devastace bytového fondu některými z nich je nekonečná. Přesto před každým přidělením bytu jej znovu a znovu opravujeme. Na vlastní náklady si nově přidělované byty opravují většinou „Neromové“. Práce „pro Romy“ tvoří cca 80% činnosti na radnici, přičemž romské populace je zcela jistě pod 10 procent celkového počtu obyvatel našeho městského obvodu (cca 13 tisíc obyvatel)…” V pátek se uskutečnila na radnici Mariánských hor o Bedřišce tisková konference. MF Dnes jí věnovala celou novinovou stranu. Tragikomický byl rozhovor s Kumarem, který tvrdil, že starostka Janáčková je poslem (špatně z hlediska genderových symbolů) šílených zpráv, jelikož si tak údajně chce sehnat hlasy voličů pro nadcházející podzimní volby. A čí hlasy si tak míni obstarat pan Kumar Vishwanathan...? Na otázku, co říká na to, že byla rozkradena střecha jedné z budov Bedřišky a povídají si o tom už i vrabci na střeše, lakonicky odpověděl, že o ničem takovém neví. Také na další dotaz reagoval stejně, když nic netušil o tom, že si gadžové stěžovali na nepořádek svých romských sousedů. Kumar o tom opět nic nevěděl. On nic, on muzikant. Přitom mu jedna z žen z ulice Nájemnické, shodou okolností důchodkyně na invalidním vozíčku potvrdila, že prožívají nesnesitelný život v neustálém hluku a nepořádku ze strany svých romských sousedů. Zato mohl Kumar místopřísežně prohlásit, že na vlastní oči viděl romské děti, jak sbírají papírky kolem svých domů a jejich rodiče jak stíhají distributory drog… Suma sumárum mi vychází, že správný titulek toho článku by měl spíš znít: Jak je Kumar dobře placeným poslem šíleně lživých zpráv z Bedřišky. Snad není pověrčivý. Působí totiž mezi ostravskými Romy už třináctý rok... převzato z olser.cz
Romové
pravda