Crematory - 18.2.2011 - PRAHA - Exit Chmelnice
Německá legenda gotického metalu (či chcete-li dark metalu) slaví 20 let a nastal taky čas napravit několikaletou koncertní absenci v Čechách. Pořadatel akce se proto rozhodl pro odvážný tah a to uspořádat malé tour po České republice zakončené zastavením na Slovensku. Plán to byl sice pěkný, žel pořadatel si pozdě uvědomil, jak velké sousto si vzal. Z plánovaných čtyř koncertů se uskutečnily dva, mezi které naštěstí patřila i Praha, takže report přinášíme.
Pro upřesnění jen doplním, jak to je s koncertní absencí CREMATORY v Čechách. Pokud se nepletu, historicky první vystoupení CREMATORY v ČR se uskutečnilo v roce 2008 na Rockfestu v Bohušovicích nad Ohří, které vzhledem k zoufale nízké návštěvnosti totálně zkrachovalo. O rok později se CREMATORY vrátili na dvojici koncertů v Plzni a Brně, ovšem scénář s návštěvností se opakoval a platilo to i o zbytečně předražených vstupenkách. Stejný pořadatel se však nezalekl a německé temnotáře pozval znovu. Ovšem vsadit hned na tři koncerty to chtělo jistě hodně odvahy, která se nakonec nevyplatila. Slabá účast jak ve Strakonicích, tak v Praze vedla ke zrušení vystoupení v Březolupech a zároveň slovenského koncertu. Na krachu této akce se jistě podepsala i podivná, či dalo by se říci nulová propagace (například pozvánka na Facebooku byla rozesílaná týden před akcí). A to se pak nikdo nemůže divit, že lidi nechodí. Navíc by jistě jeden koncert v ČR a jeden v SR bohatě stačil. A že by české publikum na kdysi populární CREMATORY zcela zanevřelo? Pravda, již nepatří na výsluní jako v devadesátých letech, navíc jejich studiové počiny z posledních let mají sestupnou tendenci. To se naštěstí nedá říct o jejich koncertních vystoupeních. Pokud tedy někdo z pamětníků nedorazil, mohl jen litovat.
Role předskokanů pan pořadatel i jako správný manažer svěřil svým „ovečkám“, jak už je ostatně jeho obvyklým zvykem. Ovšem zařazení skupiny BLACKMAILERS jsem považoval za skutečně velký omyl. Stylově se k hlavní kapele večera vůbec nehodili, ale to ať už vezme čert, ačkoliv stále nedokážu pochopit, proč se pořadatelé snaží natlačit do večera vždy co nejvíc kapel (cena vstupenky čistě za CREMATORY byla myslím vyhovující). Crossover v mixu s metalem a punkem (ufff) v podání BLACKMAILERS dokázal překvapivě vyvolat i nadšené reakce v prvních řadách (pokud nešlo o nastrčené kámoše) já se však u jejich půlhodinového vystoupení nudil. Hudebně nevýrazné a každá skladba podobná si jak vejce vejci, české texty by mohly být plusem, kdyby byly aspoň trochu zajímavé a nezachránil to ani cover „Svět se posral“ od Hrdinů národní fronty (kdyby na to zpěvák neupozornil, tak bych tu píseň ani nepoznal). Někde na vesnici v kulturáku tohle fungovat asi může, ovšem za hranice vesnické tancovačky bych nedoporučoval již chodit.
Již léty osvědčení INTERITUS naštěstí potíže jako první předkapela nemají, leč i u nich začínám mít dojem, že se čas nějak zastavil. Určitě by chtělo jejich hudební vývoj zase o kus popostrčit, pokud se o INTERITUS někdy mluvilo jako o SSOGE západočeského kraje, tak stále by se nějaké to spojení najít dalo. Housle i viola jsou pořád výrazným poznávacím znamením této kapely, ale doom metalové prvky jakoby se vytrácely a více se sázelo na symfoničtější pojetí skladeb. A potvrdilo se mi, že zůstat u českých textů, které jim evidentně sedí mnohem líp, by bylo do budoucna jistě mnohem lepší. Jinak koncertní show mají zmáknutou stále znamenitě a to se potýkali i s velkým problémem se na pódium, které již z poloviny zabírala rozložená aparatura Crematory, vůbec naskládat. Ioannes by jistě zasloužil čestné uznání, že i přes nachlazení zvládal koncert odehrát a vůbec odzpívat (což díky deathovému growlu nebyl zas takový problém). Dost na sobě zapracovala i vokalistka Petra a to jak hlasově tak svým pódiovým projevem, jistě by se brzy mohla stát nepřehlédnutelnou zpěvačkou na domácí půdě. Palec dolů tak mohu dát hlavně za zvuk, který byl poměrně dost mizerný (u první předkapely mi to bylo docela jedno).
Z poloviny naplněný klub pak již z netrpělivostí očekával hlavní hvězdy a od prvních chvil bylo jasné, že Crematory právě při živé show dávají zapomenout na svou slabší poslední tvorbu. Natlakovaná bomba vybuchla a sázela jeden hit za druhým, jak se při oslavě dvacátého výročí sluší a patří. Hlavním tahounem tu nebyl nikdo jiný než charismatický obr Felix, který svým mohutným vokálem na sebe přitáhnul fanoušky jak magnet. Málokterý vokalista s deathovým growlingem dokáže svůj hlas ovládnout tak, že mu rozumíte každé slovo. Felix se dokáže dostat i do melodičtějších poloh, ovšem čistý zpěv patřil tradičně kytaristovi Matthiasovi, jehož melodický vokál naštěstí nepůsobil tak otravně jako tomu je na posledních deskách. Energií nabitá kapela byla jistě nejen pro mne velkým překvapením. Skoro jsem už očekával stárnoucí muzikanty a při pohledu na prošedivělého bubeníka Markuse Jülliche bych pochopitelně nebyl daleko od pravdy, kteří budou své síly spíše šetřit, a už vůbec bych nečekal, že své vystoupení natáhnou na hodinu a půl. Rozhodně bylo znát, že když koncertní aktivity v posledních letech značně omezili, teď si každé vystoupení užívají o to víc. Když k tomu přičteme průřez od prvních alb až po současnost, kde nechyběly takové kousky jako „Eyes of suffering“ z debutu či naprosto parádní cover „Temple Of Love“ od Sisters Of Mercy, která v podání těchto Němců dostala daleko živelnější rozměr, tak ke spokojenosti chyběla už jen alespoň nějaká ta stovka fanoušků navíc. To sebou neslo zase tu lepší stránku mince, žádná tlačenice, všude spousta místa a publikum si i tak koncertík užívalo a při takových vypalovačkách jako „Greed“, Tick Tack“, „Left The Ground“ či „Revolution“ to v kotli už jen vřelo a když došlo i na německou, rammsteinovsky šlapavou „Höllenbrand“ z alba "Klagebilder", zdálo se, že studnice hitů je u CREMATORY snad nevyčerpatelná. A to takové letité „Tears Of Time“ jsme se dočkali až k závěru večera a Felix jen spokojeně pomrkával na připravené fanoušky, kteří refrén zpívali sborově s ním.
Tak trochu vzpomínkový večer, přeci jen už dnes se mi Crematory do přehrávače nedostanou, ale jen jsem si potvrdil, že do starého železa ještě nepatří. Navíc když jsem se zastavil u jejich stánku s merchandise, musel jsem uznat, že si dávají na svých produktech opravdu záležet, především speciální edice alb jsou pro sběratele luxusním klenotem do sbírky. A o tom to je. Tuhle kapelu to prostě baví, a ač už nejedou jako profesionální kapela, dokud budou mít své věrné příznivce, jen tak se jich nezbavíme a to je dobře. Jen doufám, že po tomto organizačním fiasku na Českou republiku nezanevřou, byla by to škoda (v nejhorším do Německa to daleko nemáme).
eA