Brutal Assault 2010

warning: array_map(): Argument #2 should be an array in /data/www/www_splat_cz/drp2010/modules/system/system.module on line 1015.
warning: array_keys() expects parameter 1 to be array, null given in /data/www/www_splat_cz/drp2010/includes/theme.inc on line 1820.
warning: Invalid argument supplied for foreach() in /data/www/www_splat_cz/drp2010/includes/theme.inc on line 1820.

Vložil/a David Třeška, Pá, 20.08.2010 - 08:47

[* 2010/brutal-assault-2010-prinese-radu-novinek_00.jpg <]
**Po páté jsem vyrážel na hudební svátek extrémní hudby Brutal Assault. Po čtvrté do vojenské pevnosti v Josefově a na slavnostní patnáctý ročník festivalu. A je fajn si to takto číselně zrekapitulovat, protože, pokud jsem za posledních pět let navštívil nespočet hudebních festivalů, tak právě Brutal Assault svým obsazením nikdy nezklamal a s chutí jsem se na něj po roce vracel. Festival se za patnáct let vypracoval z malého undergroundového festiválku v kamenolomu na profesionální úroveň a do stylového prostředí josefovské vojenské pevnosti u Jaroměře si našlo cestu publikum z celé Evropy.** Rok od roku se pořadatelé Brutal Assaultu, snaží festival stále vylepšovat a celkově zatraktivnit různými novinkami, které dokáží pobyt na festivalu jedině zpříjemnit, což je oproti mnoha konkurenčním festivalům v Čechách, dosti nevídaný jev. Pravda od minulého ročníku se toho v areálu už moc změnit nedalo, ale přeci jen se podařilo několik věcí vylepšit. Mezi příjemné novinky, patřil například vinný bar i s vinným sklípkem, horror cinema se ze stanu přestěhovalo do prostornějšího domu, přibyl druhý vchod do areálu, a objevily se i nové průchodné cesty s klidovou zónou (která připomínala spíš oraniště s paletami, ale stačilo to). Rozšířen byl i oblíbený VIP kemp. Zkrátka, jak je vidět, Brutal Assault je festival plný změn, letos však nejen pozitivních.

Tak kdo to dneska vlastně hraje?

Hned na začátku jsem ocenil nulové fronty jak na opáskování, tak při prohlídce ochrankou při vstupu do areálu, vše klapalo jak má a šlo vše hladce. Jak jsem se později dozvěděl při středeční „Warm Up“ party to bylo zcela naopak. Po následné prohlídce areálu a nasátí festivalového života již vzhůru na muziku. A tady se objevil první zádrhel. Program se neshodoval s informacemi na infokartách, užitečným to festivalovým pomocníkem, který se každému návštěvníkovi houpal na krku a já se marně snažil dohledat, podle jakého harmonogramu se jede. Podle všeho to zatím vypadalo, že je program posunutý o jednu kapelu. První, koho jsem měl možnost shlédnout, byli domácí MINORITY SOUND. Na mládencích bylo vidět, že na tak velké akci a před tolika lidmi hrají asi poprvé, přeci jen ta nervozita se příliš schovat nedala a kapela působila dost staticky, ale svým temně laděným metalem s různými samplovanými vsuvkami ve stylu takových PAIN, si pozornost zasloužili. Uvidíme, jak dopadne jejich nová deska „Analysis“ jenž v září vyjde prostřednictvím Metalgate. [* 2010/brutal-assault-2010_01.jpg *] To INSANIA je již lety prověřena tutovka, a stylově vymóděná partička kolem frontmana Polyho dokázala svými hitovkami pohltit snad každého, kdo jen procházel kolem. A stačily k tomu osvědčené jistoty z posledních dvou desek ("Disneyland vyděděnců", "Budiž tma", "Peklo jsou ti druzí", "Pověsíme celebrity!", "Charisma krysy"). Norové TRAIL OF TEARS měli prostě smůlu. Hned na úvod je pohřbil zvukař, kdy jel zvuk snad na polovinu a srovnalo se to až mezi druhou, třetí skladbou a to navíc zvuk na Jägermeister stagi nebyl většinou ideální po celou dobu festivalu. A jako naschvál uprostřed setu postihl TRAIL OF TEARS technický problém, který jejich vystoupení na čas přerušil do trapného ticha, které se snažila zachránit improvizovaným popěvkem zpěvačka Cathrine. Velká škoda, jinak bych neměl co vytknout. Našlápnutá energická jízda doprovázená jistým mohutným vokálem Ronnyho Thorsena (i na živo mi stylem zpěvu připomínal Fernanda Ribeira z MOONSPELL), kterému skvěle sekundovala s čistým zpěvem Cathrine Paulsen, která do kuňkajících gotických víl měla opravdu daleko. I publikum prostor před pódiem slušně zaplnilo, takže si mohu jen postesknout nad zvukovou nemastností a že tu stylově podobných kapel nebylo více. [* 2010/brutal-assault-2010_02.jpg *] Mezitím se již konečně podařilo na obrazovce mezi pódii spustit informace o změnách programu a největším překvapením asi bylo přesunutí Sepultury z pátečního večera již na čtvrtek. Kdo se nepohyboval zrovna u pódií či nesledoval obrazovku, nedivím se, že mu tahle informace utekla.
SUICIDAL ANGELS je thrashový objev z Řecka a vzhledem k tomu, že tu letos nebylo zase příliš kvalitních thrashovek, tak jsem tento objev zkusil, ale o nadšení řeč být nemůže. Ze začátku kapela zběsile honila riffy po pódiu, než se vůbec dostala k nějaké skladbě a i přesto, že tihle mladíci drtí oldschool thrash metal, tak by to spíš měli nechat starším generacím a sami vyjít vlastní cestou. Přišlo mi to příliš tuctové, bez melodií a nápadů. Doma bych si to nepustil.
Skotačivý pagan metal je velkým lákadlem vždy a nejinak tomu bylo i u finských ENSIFERUM, kde už začalo být krapet přerváno, ovšem atmosféra byla vřelá a řádně vřela. Čerpalo se hlavně z poslední desky ”From Afar”. Tahle muzika by byla vhodnější spíše do nočních hodin, kde by mohla zapůsobit jako energetický nápoj. [* 2010/brutal-assault-2010_03.jpg *] Vzhůru ke druhé stagi, kde se již odehrál jeden z večerních vrcholů festivalu. Frantíci GOJIRA se na BA vrátili po čtyřech letech a jejich forma je silnější ještě víc než kdy předtím. Krystalicky čistý zvuk dodal jejich valivému zvuku ty správné grády. Tady kapela doslova sršila energií a útočila na všechny smysly zcela uhranutého publika. Snad i proto pak frontmanovi dalo práci přemluvit publikum v kotli k Wall Of Death, která nakonec stejně tuším nevyšla. „Do prdele, do prdele je to tady“ provolával chlapec o mé pravici pomalu před každou skladbou, kterou SEPULTURA začala. Legenda, která letos slaví neuvěřitelných 20 let, se vytasila s playlistem, který všechny fanoušky poslal do kolen. Do nové tvorby se zabrousilo jen zřídka, ale největší ohlas měly právě osvědčené skladby jako „Refuse/Resist“, „Territory“, „Arise“, „Inner Self“ a zcela nečekaně mě dorazila brazilská, pralesní nakládačka v podobě „Ratamahatta“, což jsem už vážně netušil, že někdy uslyším naživo. Perfektní zvuk byl na Jägermeister stage doslova neuvěřitelný (čímž se ukázalo, že když se chtělo, tak to šlo). Neúnavný a jak nezastavitelný stroj působil Derrick Green, který už dávno svého předchůdce Maxe Cavaleru odsunul do času zapomnění a spolu s celou kapelou vysekal jméno SEPULTURA mezi josefovské zdi, že tam zní snad ještě teď. Finální „Roots Bloody Roots“ už fanoušky poslal do hotové extáze a hromový pokřik vycházel snad z každého hrdla. Neskutečná jízda.

Hvězdy k zemi padlé

Další vrchol jsem čekal u avizované hlavní hvězdy čtvrtečního večera, amerických FEAR FACTORY na které jsem se už hodně těšil. Snad bude lepší se příště netěšit, abych pak nebyl zklamán, tak jako se to povedlo „továrně na strach“. Snad jsem měl ještě uši zalehlé ze SEPULTURY, ale to bych zase neslyšel povídat si lidi kolem sebe, když jsem se domníval, že FEAR FACTORY mají teprve zvukovou zkoušku. Ne, to už opravdu hráli, jen to zvukově bylo nějak potichu. Čekal jsem od začátku hromový, zabijácký zvuk, tak jak to tahle industriální mlátička předvedla na BA již před čtyřmi lety, ale bylo to příliš slabé jakoby to mělo jen pošimrat. Přitom playlist nebyl zvolen špatně. Z nového alba se šlo pro nátěry jako Powershifter“ či „Mechanize“ ze starších nechyběla „Replica“, „Shock“, Self Bias Rezistor“ a i ten zvuk byl později i lepší (hlasitější), žel přišlo mi to nějak bez šťávy. Ani Burton C Bell se neukázal ve zrovna ideální formě. Především v melodickém zpěvu mu to ujíždělo víc, než bylo zdrávo a za toho jistého vokalistu, který bravurně přejíždí z řevu do melodického vokálu, tentokrát rozhodně neplatil. Největší zklamání festivalu, ale to se u hlavních hvězd na BA už stává nějakou tradicí. Následující CHILDREN OF BODOM bych už v koncertním večerním maratónu moc nezvládal, tak jsem zvolil jejich sledování na přírodní tribuně. Oproti předchozím hvězdám, však tihle Finové působili ještě vyčpěleji. Zvukově mi to přišlo strašně nevýrazný a jen klávesy prozrazovaly charakteristický skandidávský sound, bohužel zase kytary se stávaly silně nevýrazné a byl to takový mišmaš, že mě to po pár skladbách stejně už nebavilo a vyrazil jsem raději na pivko. Únava z celého dne se už stejně hlásila o slovo a strašáci z GORGOROTH už pro mě žádné lákadlo neznamenali. Snad ještě doomové CANDLEMASS, které jsem již poslouchal ze stanu, stáli za pozornost, ale nabrat síly na další den bylo přednější. Bohužel kvůli mnoha inteligentním lidem, kteří se rozhodli až do rána mi hulákat za stanem a provolávat slavný pokřik „hovnoooo“ (ano dorazily děti z Masters Of Rock) jsem toho moc nenaspal. Takže díky všem „hodným“ lidem. [* 2010/brutal-assault-2010_04.jpg *] Páteční dopoledne jsem se snažil dohnat spánkový deficit a tím mě docela pak mrzelo prošvihnutí polských PROGHMA-C, kteří svým pomalejším, éterickým zvukem stylově dost vybočovali od ostatních kapel na BA. Dorazil jsem až na CALLISTO, kteří v těžce stravitelné muzice pokračovali, ale tohle bylo trochu těžší sousto i pro mě. Mix psychedelického rocku spolu s prvky metal-core, pomalé, střední tempo, které vybuchovalo do ostřejších pasáží. Nějak jsem na to nebyl připraven.
U finských CATAMENIA už jsem byl jak doma. Melodický black metal, kde nebyla nouze o silné melodie, ostatně čerpalo se čistě jen z poslední desky „Cavalcade“. Zvukově ze začátku zase totálně podělaný (ano Jägermeister stage) a zvukaři trvalo, než mu došlo, že kapela využívá tři mikrofony, jelikož kombinuje jak blackový vokál, tak deathový a čistý zpěv.
Chybět jsem nemohl ani u dalších Finů a to KALMAH, kteří pokračovali v podobném (melodickém) duchu. Odpolední pohodička, která rozehřívala poměrně početný dav fanoušků. Jen tak mezi řečí další série změn hlásala zrušení ALKONOST (údajně nedostali víza), BAL-SAGOTH nestihli let, takže zahrají v sobotu a letáky po areálu hlásili, že NECROPHAGIST hraji JIŽ v 17:45, jen tam mohlo stát, že se hrací čas prohodili s MNEMIC. Marně jsem doufal, že změnám v programu je konec. [* 2010/brutal-assault-2010_05.jpg *] „We´re Back For You“ stálo na praporu s kterým Bruno, frontman českých HYPNOS nastoupil na pódium. Velký návrat se odehrál opravdu ve velkém stylu a nejen díky mohutnému, čistému zvuku šlo o jednu z nejlepších odpoledních kapel. Sestavu HYPNOS doplnil na kytaru Igor z ROOT a společně vystřihli profesionální výkon, kterému nebylo co vytknout. Odehrán byl průřez od nejstarší tvorby (v závěru zazněla „Orthodox“) až k aktuálnímu EP „Halfway To Hell“.
Celkem překvapivě na mne zapůsobila nu-metalová úderka ILL NIŇO a to mi zrovna nu-metalové kapely moc nevoní. Skočné, úderné a dav strhující muzika s latinskoamerickým nádechem, doprovázený perkusemi. Publikum to pěkně rozehřálo na dánské MNEMIC, jež se taky vezou na vlně moderního metalu. Možná trochu zbytečně přeřvané, oproti FEAR FACTORY by to zase chtělo o stupínek potlumit, ale jinak skvělá, našlápnutá jízda pod vedením Guillauma Bidenaue, kterému přeskakování z drsného vokálu do melodických linek nedělalo žádné problémy.

Klid před bouří

Jak příhodně dva nejcharismatičtější, profesorsky působící muzikanty, jejichž jména na letošní soupisce BA dominovala, rozdělovala deathová šílenost CANNIBAL CORPSE. Jejich pasování na hlavní hvězdy mi unikalo, ale dav lidí, co se na nich sešel, mluvil za vše. Já to viděl a slyšel jako zcela nezajímavou řezničinu bez ladu a skladu, kde se mi jednotlivé skladby slévaly dohromady, ale fans se tvářili spokojeně. DEVIN TOWNSEND před vystoupením pobíhal po pódiu v sáčku a v brýlích působil opravdu jak roztržitý profesor, jenž rozdával rozkazy a sám se vrtal ve svých přístrojích, aby měl vše připravené ke své spokojenosti. Bohužel k nespokojenosti natěšeného publika se s prvním hrábnutím do strun spustil takový liják (skoro to vypadalo jak součást vystoupení), že úprk do vedlejšího baru byl jedinou záchranou. Naštěstí to nemělo dlouhého trvání a přišel jsem jen o první dvě skladby „Addicted“ a „Supercrush!“ (obě z poslední studiovky). O Devinovi se vypráví, že jak bude vypadat jeho vystoupení, záleží na jeho náladě a vybrání playlistu. V tom případě Devin musel mít báječný den. Hudební zážitek, mezi extrémně metalovým běsněním v tu chvíli působil jako balzám. Usměvavý kanadský chameleón se mistrně proplétal emotivně laděnými skladbami, kde uhranul především instrumentální „Truth“. Naopak do ostřejších pasáží se dostal, zase když oprášil Ziltoida čímž svůj set řádně okořenil a nedával moc příležitostí k uvrhnutí do nudy, která se za hodinu dlouhý set opravdu nedostavila. A do klubu náročných posluchačů zval i bývalý předák black metalových Emperor – ISHAHN. Kdo očekával, že se najde i místo na skladby od Emepror (jak bylo původně i avizováno) čekal marně. Ostatně nedávalo by to ani moc smysl. ISHAHN se zaměřil čistě na svou sólovou tvorbu a čerpal ze svých tří alb. Mistr svou doprovodnou kapelu sestavil ze zkušených mladých muzikantů a rozjel to na tři kytary a spíš, než že by spadal do black metalových hlubin, se vznášel pod rouškou magické noci v prog metalově-rockových náladách, podpořených čistými dvojzpěvy. Místy mrazivá, místy uklidňující hudba – jedinečný zážitek. Taková nádhera si zasloužila ještě trochu zažít, takže jen se rychle vzdálit od grindcorových NAPALM DEATH a do hajan. ISHAHN playlist:
1.The Barren Lands
2.A Grave Inversed
3.Scarab
4.Emancipation
5.Invocation
6.Called by the Fire
7.Unhealer
8.Frozen Lakes on Mars [* 2010/brutal-assault-2010_06.jpg *] Ani další noc neslibovala spánkový deficit napravit. Parta „hovnařů“ si pokračovala ve své zábavě dál, ovšem tu jim brzy utnul mohutný déšť doplněný bouřkami, jenž řádil celou noc a nadělal očekávanou paseku. Kemp se změnil v jednu velkou bažinu a cesty v bahenní lázně. Z několika osobních důvodů (a nedostatek spánku a mokrý spacák se k tomu přidaly) bylo nutné festival předčasně opustit. Ještě v deštivém dopoledni jsem odpočinkové útočiště nalezl v Horror cinema domečku, kde jsem útržkovitě mrknul na nějaké filmy a následně zjistil, že BARREN EARTH nestíhali svůj set v 13:30 a přesouvali se až na závěr festivalu na hodinu 2:25, kde nahradili vypadlé AHAB. Moje nejočekávanější kapela soboty se tak rozplynula.
Za stálého krápání z nebes jsem se zastavil u progresivně laděných deathmetalistů SADIST, kteří ve stylu své poslední desky, vypouštěli umělý sníh, což v současných rozmarech počasí vyznělo docela vtipně. Muzika postavěná na silných melodiích, kde jsem doslova nechápal kytaristu, jak bravurně zvládal obsluhovat nejen svůj strunný nástroj, ale druhou rukou stíhal ještě klávesy. Zaujalo mě to natolik, že se budu muset podívat po poslední desce Season In Silence (ten obal je navíc kouzelnej). Od BAL SAGOTH jsem čekal tak nějak něco jiného, než předvedli. Promo článek sliboval epický metal se symfonickým pompézním zvukem. Místo toho jsem byl svědkem zcela tuctového black metalu, který huhlala postava zahálená v černé kápi. Možná by to v nočních hodinách mělo jinou atmosféru, ale hudebně jsem to příliš zajímavé neshledával.

Konec dobrý, všechno dobré

Ještě při balení doposlouchávám GRAVEWORM a MADDER MORTEM a hurá na cestu. Škoda předčasného odjezdu, našel bych si ještě pár zajímavých kapel, ale nedalo se nic jiného dělat. Za rok je návrat zaručený. Při tak dramaturgicky pestrém výběru kapel ani není co řešit. Co by do příště stálo za to určitě doladit, je lepší informovanost ve změnách programu. Těch bylo letos víc než dost a způsob jejich zveřejňování nebyl zrovna optimální. Taky by stálo za to nějak omezit počet návštěvníků. Letos podle všeho padl rekord. To bylo znatelné hned, ale neoficiální zprávy hovoří o tom, že festival navštívilo 16-18 tisíc lidí, což pro pevnost, kde se počítalo s maximem 15 tisíc, je už trochu na hraně. Večer se proplést hlavní plochou byl docela rachot.
Řešit ceny jídel nemá na tomto místě význam. Musíme si zvyknout, že velký festival = drahé jídlo. I z toho je festival zkrátka živ. Někteří obchodníci své ceny skutečně krapet přehnali (Langoš za 60kč je doslova sprosťárna), ale vždy se dala najít možnost, jak se za solidní peníz v pohodě najíst, navíc Josefov i Jaroměř nabízely široké možnosti občerstvení.
Stížnosti ke zvuku jsou na BA již tradiční výtkou, což ale není výjimka i u jiných festivalů. Pravdou je, že tady má BA stále ještě rezervy. Zvuk byl u některých kapel parádní, jindy zase otřesný. Za nejhorší platila nejčastěji Jägermeister stage, ale i tady byl u mnoha večerních kapel zvuk zcela v pohodě. Takže zde bude chyba spíše lidského faktoru.
Počasí až na noční průtrž mračen bylo v pohodě, na to, jaké hrůzy byly předpovídané, to mohlo být horší. Navíc si nejsem jistý, zda na hudební festival patří kampaně proti genocidě a Hnutí Duha, které dokonce rozbalilo svůj stánek uprostřed areálu. Nevěnoval jsem těmto záležitostem sice pozornost, ale přijde mi to nevhodné stejně jako kdysi politická agitka proti Paroubkovi. Na festival se vážně jezdí lidi bavit, odpočinout si a užívat muziku než podepisovat nějaké kampaně. A závěrem přidám osobní TOP 5 kapel: DEVIN TOWNSEND, ISHAHN, SEPULTURA, GOJIRA, HYPNOS. Tak za rok nashle. Související odkazy: www.brutalassault.cz
www.myspace.com/brutalassaultcz
www.facebook.com/brutalassaultfest
www.youtube.com/brutalassaultfest eA

Přidat komentář

pravda

Napsal uživatel Augustus dne Po, 23.08.2010 - 10:14.

Máš pravdu, agitky na hudební festivaly nepatří, ale pokušení pro agitátory je zřejmě příliš velké, takže si nemohou nechat ujít takovou příležitost.

odpovědět