Anathema - 23.11.2010 - PRAHA - Exit Chmelnice
[* 2010/anathema-23-11-2010-praha-exit-chmelnice_00.jpg <]
**Je zajímavé se ohlédnout, kolik kapel v letošním roce slaví dvacet let existence. Opravdu silný ročník, který zasáhl v devadesátých letech do srdcí metalových fanoušků a ovlivnil jejich hudební cítění. Pravda, za dvacet let se vývoj některých skupin vydal jiným směrem než je metalová hudba, což je případ i liverpoolské ANATHEMY, která se od doom metalu dopracovala do sfér alternativního rocku, ovšem i přesto, že dnes je jejich hudba jemnější a více uvolněná, neztrácejí nic ze svých emotivních nálad a jejich skladby mají stále patřičnou sílu. Nezapomenutelné pak jsou jejich živé vystoupení, o čemž jsme se mohli na konci listopadu v Praze přesvědčit.** A ANATHEMA si na nezájem fanoušků nemůže ani po dvaceti letech rozhodně stěžovat. Pár posledních vstupenek padlo ještě před koncertem a v klubu to podle toho taky vypadalo. V Exitu jsem takový nášlap snad ještě neviděl a moc nechybělo k tomu, abych stál na jedné noze a ještě ne vlastní. Dobře, tak hrozné to zase nebylo a k baru se dalo ještě normálně dopracovat a na place to taková tlačenice taky nebyla, ale focení jsem protentokrát zabalil a plně se nechal unést koncertem. Role speciálního hosta, který celý večer otevřel, se ujal sólový kytarista Petter Carlsen. Ten své vystoupení pojal velice intimně, což na obecenstvo platilo tak na první dvě skladby, pak už to v klubu hlučilo natolik, že procítěný Petterův projev se tak trochu ztrácel. Přiznávám, že ani já jsem tímto muzikantem nebyl příliš osloven a spíš jsem ocenil, že svůj pobyt na pódiu příliš nenatahoval. To němečtí THE OCEAN naladili přeci jen na hodně ostřejší notu a na hlavní hvězdy večera publikum doslova rozpálili. Před koncertem jsem to považoval za menší dramaturgický přešlap, ale právě tvrdší nářez, se kterým THE OCEAN vyrukovali mi po poněkud uspávajícím Carlesenovi přišel vhod. Navíc tahle parta si živá vystoupení opravdu užívá a dává do toho maximum, na předkapelu se také vytáhli s velice efektní pódiovou show. Po stranách byly postaveny dvě světelné LED věže, které strhující hudební masáž těchto talentovaných Němců výborně podporovaly. Metal coreový náklep se na posledních albech přelévá více k emotivním náladám a progresivnějším postupům a navíc naživo to umějí muzikantsky podat naprosto přesvědčivě a strhnout obecenstvo, které spíše čekalo na poklidné rozjímání u ANATHEMY, ale les hrozících rukou ukazoval spokojenost. S hudbou THE OCEAN jsem se seznámil poprvé a byl to velice příjemný a překvapivý zážitek.[* 2010/anathema-vystoupi-v-praze-a-bratislave_01.jpg *]
Už když jsem pátral po setlistech, jaké ANATHEMA hraje nyní na turné, mi bylo jasné, že bude hrát dlouho. Na klubový koncert skutečně překvapivě dlouhé vystoupení, které se přibližovalo 2 a půl hodinám, slibovalo opravdu řádný průřez diskografií kapely, jak se ostatně na oslavy dvacátého výročí sluší a patří. Navíc Praha byla poslední zastávkou evropského turné, takže ANATHEMA měla o důvod víc si vystoupení pořádně užít.
Britové svůj set nakouskovali pěkně podle svých alb a začali samozřejmě tím posledním „We´re Here Beacause We´re Here“, které se v diskografii ANATHEMY stalo nejkritizovanějším. Zajímavé však bylo, že reakce publika na nové skladby byla velice vřelá, takže teď nevím, jak to s tou kritikou poslední desky je, či to prvotní nadšení bylo zkrátka z toho, že je ANATHEMA na pódiu. Já jsem osobně z nového alba nadšený a nové skladby jsem ocenil, takže pomalejší a uvolněný rozjezd mi rozhodně nevadil. Výraznou podporou bylo i zapojení zpěvačky Lee Douglas, která je již součástí kapely a jezdí i všechny turné kapely, což také přidávalo na atraktivitě.
[* 2010/anathema-23-11-2010-praha-exit-chmelnice_02.jpg *]
Z nádherného snění, které nové album prolnulo ještě přechozí „Natural Disaster“, vytrhlo přeřazení do svižnějších rytmů alba „Judgement“ a ANATHEMA ukázala ke spokojenosti celého publika svou rockovější tvář, což zapůsobilo jak živá voda. A bratři Cavanaghové své struny rozhodně nehodlali nijak šetřit a v rychlém tempu se pokračovalo i při skladbách „Empty“ a „Lost Control“ z desky „Alternative 4“. Z kapely doslova sálala energie, Vinnie Cavanagh se zdržoval jakýchkoliv proslovů, plně se soustředil na svůj výkon a společně s celou kapelou si užíval rozvášněný dav fanoušků, které každou chvílí ještě více povzbuzoval.
Před závěrem hlavního bloku se konal zase návrat k poslední desce, kde jsem si asi nejvíce užil skladbu „A Simple Mistake“, která se mi líbila ještě víc než na desce. Po nádherné a procítěné baladě „Flying“ se ANATHEMA postupně ztrácela v zákulisí až zůstal na scéně jen Danny Cavanagh, který do té doby působil na pódiu docela nenápadně, ale je pravda že nejvíce pozornosti na sebe strhával energií sršící bratr Vinnie. Danny však dostal prostor pro své sólo akustické vystoupení, které v potemnělém klubu využil ke komornějším sklabám „Are You There?“ či „Parisienne Moonlight“. S vokály se připojily i Lee Douglass a hostující Peter Carlsen, od kterého zazněla jedna z jeho skladeb v podání ANATHEMY.
A šlo se do finále, kde se zavzpomínalo aspoň jednou (ale přece) na první album „Serenades“ (1993) a skladbu „Sleepless“, kterou již později ANATHEMA přepracovala do rockovější podoby. A finální hitovka „Fragile Dreams“ už dala do pohybu každého, kdo měl ruce a nohy a nezapomenutelný refrén se sborově nesl celým klubem. ANATHEMA tak vlastně jela od začátku do konce bez jediné pauzy a v závěru již docházelo i na tradiční britské vtípky, kterými se předtím šetřilo, aby se nenarušovala ta nádherná, zasněná atmosféra. Perfektní koncert, který jsem si takto představoval. Kdo vzpomínal na více rockovější a svižnější jízdu ze 14. ročníku festivalu Brutal Assault, kde byl setlist přizbůsoben festivalovým podmínkám, mohl být nyní lehce zklamán větším rozsahem pomalejších skladeb, které se však do klubové atmosféry více hodily. Určitě koncert měl pár slabších momentů a na tak dlouhé vystoupení to místy zaškobrtalo, ale vždy se to podařilo včas vygradovat. Jedno z dalších, nezapomenutelných, podzimních vystoupení.
Setlist:
• Thin Air
• Summernight Horizon
• Dreaming Light
• Everything
• Closer
• A Natural Disaster
• Angels Walk Among Us
• Deep
• Pitiless
• Destiny Is Dead
• Empty
• Lost Control
• Release
• A Simple Mistake
• Universal
• Judgement
• Flying
• Big Love (Fleetwood Mac cover) (Danny solo)
• Parisienne Moonlight (Lee, Danny)
• Are You There? (Danny solo)
• Pull The Brakes (Petter Carlsen cover) (Petter Carlsen, Lee Douglas, Danny)
• Sleepless
• One Last Goodbye
• Fragile Dreams
foto pouze ilustrační eA
**Je zajímavé se ohlédnout, kolik kapel v letošním roce slaví dvacet let existence. Opravdu silný ročník, který zasáhl v devadesátých letech do srdcí metalových fanoušků a ovlivnil jejich hudební cítění. Pravda, za dvacet let se vývoj některých skupin vydal jiným směrem než je metalová hudba, což je případ i liverpoolské ANATHEMY, která se od doom metalu dopracovala do sfér alternativního rocku, ovšem i přesto, že dnes je jejich hudba jemnější a více uvolněná, neztrácejí nic ze svých emotivních nálad a jejich skladby mají stále patřičnou sílu. Nezapomenutelné pak jsou jejich živé vystoupení, o čemž jsme se mohli na konci listopadu v Praze přesvědčit.** A ANATHEMA si na nezájem fanoušků nemůže ani po dvaceti letech rozhodně stěžovat. Pár posledních vstupenek padlo ještě před koncertem a v klubu to podle toho taky vypadalo. V Exitu jsem takový nášlap snad ještě neviděl a moc nechybělo k tomu, abych stál na jedné noze a ještě ne vlastní. Dobře, tak hrozné to zase nebylo a k baru se dalo ještě normálně dopracovat a na place to taková tlačenice taky nebyla, ale focení jsem protentokrát zabalil a plně se nechal unést koncertem. Role speciálního hosta, který celý večer otevřel, se ujal sólový kytarista Petter Carlsen. Ten své vystoupení pojal velice intimně, což na obecenstvo platilo tak na první dvě skladby, pak už to v klubu hlučilo natolik, že procítěný Petterův projev se tak trochu ztrácel. Přiznávám, že ani já jsem tímto muzikantem nebyl příliš osloven a spíš jsem ocenil, že svůj pobyt na pódiu příliš nenatahoval. To němečtí THE OCEAN naladili přeci jen na hodně ostřejší notu a na hlavní hvězdy večera publikum doslova rozpálili. Před koncertem jsem to považoval za menší dramaturgický přešlap, ale právě tvrdší nářez, se kterým THE OCEAN vyrukovali mi po poněkud uspávajícím Carlesenovi přišel vhod. Navíc tahle parta si živá vystoupení opravdu užívá a dává do toho maximum, na předkapelu se také vytáhli s velice efektní pódiovou show. Po stranách byly postaveny dvě světelné LED věže, které strhující hudební masáž těchto talentovaných Němců výborně podporovaly. Metal coreový náklep se na posledních albech přelévá více k emotivním náladám a progresivnějším postupům a navíc naživo to umějí muzikantsky podat naprosto přesvědčivě a strhnout obecenstvo, které spíše čekalo na poklidné rozjímání u ANATHEMY, ale les hrozících rukou ukazoval spokojenost. S hudbou THE OCEAN jsem se seznámil poprvé a byl to velice příjemný a překvapivý zážitek.
• Summernight Horizon
• Dreaming Light
• Everything
• Closer
• A Natural Disaster
• Angels Walk Among Us
• Deep
• Pitiless
• Destiny Is Dead
• Empty
• Lost Control
• Release
• A Simple Mistake
• Universal
• Judgement
• Flying
• Big Love (Fleetwood Mac cover) (Danny solo)
• Parisienne Moonlight (Lee, Danny)
• Are You There? (Danny solo)
• Pull The Brakes (Petter Carlsen cover) (Petter Carlsen, Lee Douglas, Danny)
• Sleepless
• One Last Goodbye
• Fragile Dreams
foto pouze ilustrační eA