Štětivec
Mojmír Bašta je mým dlouholetým kolegou a programátorem. Otravná práce. Je to, jako když jste nemocní, koukáte celý den z okna a zrovna nikdo nejde. Tuhle jsem jej přistihl, jak si v poněkud nebezpečném záklonu svlažuje oči záhadnými kapkami...
"Umělé slzy. Znamenitá věc! Neznáš?"
"Umělé? Ty nemáš dostatek vlastních?" podivil jsem se. "Půjčím ti na víkend děti. To z pláče nevyjdeš!"
"Fujtajxl! Nestraš mě harantama. Já potřebuju do přírody. Beztoho znám stromy jenom z tapety na monitoru a s hříbkem dubákem jsem se neviděl už celé roky. Mimochodem, kam chodíš na houby?"
"To je různé. Zpravidla do lesa. Ale často najdu houbu i v koupelně a jednou jsem ji měl dokonce v prkenné podlaze," začal jsem nenápadně mlžit.
Nepočítám se mezi pošetilce, kteří vyzradí svoje tajné houbařské plácky kdekomu.
"Nechci vyzvídat! Umění sběru hub jsem si dosud neosvojil. Nehledě k tomu, že osamocen do lesa nevkročím od té doby, co jsem se při orientačním běhu ztratil a při pátrání po mně pak ještě tři další běžci a jeden funkcionář. Proč myslíš že se mi přezdívá Kufr? S radostí ti ponesu košík a kudlu, pokud ti budu moci dělat v lese společnost."
"Kudlu? Na co kudlu? Do lesa chodím zásadně neozbrojen," odvětil jsem, vzpomenuv zážitku z dětství, kdy jsme se s otcem před Vánocemi vypravili na sběr šťavnatky pomrazky, aby měla maminka čerstvé houby do vánočního Kuby. V houští nás přepadl fořt, sebral otci nožík, flintu, pilu i sekyru a neobměkčila jej ani lamentace že pila je památeční a v případě sekyrky se jedná o unikátní kousek sestavený z importovaných komponentů; přičemž sekyra byla za dva złoté a topůrko za dolar!
"Pravda," pokračoval jsem, "největší lenivci tam chodí na hřiby s kosou a hráběmi ale já jsem houbař rekreační. Kráčím jen tak zbůhdarma hvozdem a tam kde roste tolik hřibů, že o ně zakopávám, čas od času se pro některý shýbnu. Je-li hříbek zdravý, čistý a odpovídá potravinové evropské normě IFS, tak jej i do košíku uložím. Do půlhodiny je plný tak jako tak."
"Týýýjo! To musím vidět! Stůj co stůj," tetelil se Bašta nedočkavostí. "Na sobotu přistavím svoji Audi Q5 s plnou nádrží. Kde leží ten houbařský ráj?"
"U mých rodičů. V Čechách..."
"Nóóó jóóó, čecháčci! Ti mají všechno nej!"
"Ale kdeže. V Čechách pod Kosířem, kousek od Olomouce. Slabá hodinka cesty. Tak v sobotu před šestou, ale na manželku musíš hóóódně zapůsobit, aby nám nepřibalila mrňata!"
*
Bašta byl u vytržení. Radoval se z každé veverky, z každého mravence, a rozverně skotačil v mlází dokud se nešlehnul do oka kopřivou.To jej uklidnilo, přikrčil se a zdravým okem začal pátrat po hřibech ve smrčině.
"Stůj chlape, sic máš kuli v játrech!" Zahřmělo za našimi zády.
"Bože, jsme přepadeni," vzlyknul Bašta a začal překotně vytahovat z kapes peněženku, mobil a klíče od auta.
"Doufám, že nás před smrtí brutálně pohlavně zneužijete, načež naše zohavené mrtvoly pohodíte v chmurné rokli, dravé zvěři napospas," pronesl jsem sebejistě, neboť mi svitlo s kým máme tu čest.
Ovšemže! Falešný hajný - důchodce Křoupal, který si takto už léta přilepšoval ke své zanedbatelné penzi. Vězel v usmoleném hubertusu, na hlavě něco, co mohlo být před mnoha lety kloboukem a u líce rezavou Lacasterku.
"Nemějte mi to za zlé. To víte, já jsem pruďas! Tak na houby, mládenci, na houby?"
"Ano, prosím," odtušil Bašta, stále s rukama nad hlavou.
"Připažte! Je vám známo že v mém revíru je sběr hub zpoplatněn?
Rovněž vás musím požádat o vydání zapalovačů, sirek, veškerých tabákových výrobků a alkoholických nápojů! No, šup šup! A žádné řeči, nebo návdavkem provedu hygienickou kontrolu svačin a přezkoušení ze znalostí hub podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 475!"
"Zešílel jste strýče?" opáčil jsem. "Tady nejsme v hamižném Švýcarsku, kde zvednete v lese kámen a pod ním už máte připravený účet na šest franků!
Krom toho vás dobře znám a nepřestanete-li na nás mířit flintou, budu nucen prozradit otci že jste dělal nemravné návrhy mé matce, když na potoce máchala prádlo!"
"Co to? Kdo to?" vypadl kmet z role. "To, to, to musí být za těch dvacet let už dávno promlčené! Krom toho mám z té rány mokrým ručníkem dodnes v oku tik. Hergot, to byla ženská! Prach a broky! Vlastně krev a mlíko, jsem chtěl říct. Už mi ta myslivecká latina leze na mozek."
Od kraje lesa se náhle ozvaly povely:
"Děti! Odložte košíky a postavte se do řady! Maminko vyndej repelent! Otáčíme! A teď mně! Jak to že došel? Vždyť je to rodinné balení za osmdesát devět korun!"
"Jéžišná matko, já tady s váma tlachám a přitom mi stojí živnost," znervózněl Křoupal.
"Tak plavte, plavte,"máchnul nedbale rukou a křepce zmizel v houští.
Z dálky k nám už jen dozníval jeho zvučný hlas:
"Dobrý den, jsem hajný Štětivec. Zdalipak víte, že v mém revíru je sběr hub zpoplatněn?"
eA
kopřiva
Nejvíce se mi líbil vtípek s kopřivou, neboť jsem něco podobného zažil a vím, že tato přírodní metoda dokáže člověka spolehlivě zklidnit nebo rozzuřit. Každopádně nic mezi tím. Jak rovněž vidno, je Švýcarsko idylická krajina v případě, že má člověk dost franků.:-D